Jaká je prázdninová realita? Cesty a cestičky jsou upravené, na několika místech stojí modré budky s označením TOI-TOI, nechybí dřevěná odpočívadla a odpadkové koše, informační tabule, červené bójky i mobilní kontrola.

Za kostelem svatého Václava v Roudníkách v zahradě u cesty stojí buňka, kde si mohou děti koupit zmrzlinu, tatínkové dostanou pivo, hodné babičky kávu. Nejvíce lidí u jezera bylo v pátek, v sobotu se objevila na hladině plachetnice, kolem sedmé večer několik mladých lidí vyzkoušelo speciální plováky. Z dálky to vypadalo, jako kdyby se učili od labutí.

Ti odvážnější byli ve vodě, další v propocených dresech pobíhali po cestách, pěšáci obdivovali hnědé doutníky v rákosí, psovodi se chlubili výcvikem, nejvíc však bylo cyklistů. V jednom místě jsem zahlédl muže v černém neoprénu, který speciální technikou mapoval zelené dno. Šikovný chlapec na břehu trénoval se švihadlem, několik děvčat v trávě chystalo piknik. Bylo tam docela živo a to je teprve začátek prázdnin.