Po roce zase na stejném místě barevný zástup kamarádů proběhl několikrát stanoveným okruhem na Střížovickém vrchu. Krásný putovní pohár obdržel absolutní vítěz, ostatní vzpomínali. Je dobré vědět, že Milan Varchola byl dlouhá léta organizátorem závodu Memoriálu Aloise Hanauera. Tenkrát to byl jediný veřejný závod mimo dráhu v Ústí nad Labem. Poctivý Milan měl pravidelně v kalendáři slavné Běchovice, absolvoval desítky menších závodů, někdy přidal i triatlon.
Dobře ho znali pod Doubravkou v Teplicích, kde si oblíbil Běkodo. V roce 2001 si tam zaběhl osobák 16:06, v šedesáti letech na stejné trati dlouhé 4,5 km. potvrdil čas 18:32. Klasik by řekl, zřejmě dobrý oddíl. Několikrát reprezentoval ČR na mezinárodních železničářských závodech v zahraničí. V roce 2012 se tiše rozloučil a zamával kamarádům naposledy. Bylo mu 61 let!.
I já rád chodím na Střížák, když už jsem tam v neděli byl, podíval jsem se k rybníčku. Všiml jsem si, že v lese někdo uklízel, nikde žádná plechovka od piva, u stromu byl černý pytel s odpadky. Trochu mne překvapila informace, že hospůdka Pohoda je zavřená, z jedné strany budovy je stále lešení, před vraty je nová informační tabule. Dva kluci si pěšky procházeli nový cyklistický areál před hospodou, kola měli položená u cesty, podle jejich názoru je to dost náročná trať.
Rybník se změnil v bažinu, kalná, špinavá voda se nelíbila ani divokým kachnám. Přímo u cesty bylo velké ohniště, kousek dál nějaký hlupák navezl stavební suť do zelené louky. Na protějším břehu vyrostl mezi stromy jednoduchý přístřešek, z dálky to vypadalo na dětského architekta, ale také to mohl být luxusní byt bezdomovce. Značka na stromě upozorňovala na žáby, jejich vyschlá tělíčka na cestě dokumentovala realitu. Auta byla prostě rychlejší. Závod jsem propásl, ale určitě se tam zase podívám.
Miroslav Vlach
