Jen kudrnatý čert ve svém přenosném pekle to stále zkoušel dokola, ale nikoho nepřemluvil.

MLYNÁŘKA ROZDÁVALA BUCHTY

„Když mi to tady podepíšeš, plácneme si a už si nikdy nebudeš muset čistit zuby," tvrdil pekelník. Holčičky se tomuto místu vyhýbaly obloukem, pár kluků si zahrálo na drsňáky.

Kousek dál mlynářka rozdávala čerstvé buchty těm, co ochotně dopravili záhadný pytel ze mlýna k sousedům, děti třídily odpad, vyráběly papírové mořské panny, psaly na stěnu své vzkazy.

Na chodbě jste mohli klidně potkat vodníka, Krakonoše, vysokého plavčíka z Brné, ochotného převozníka z Povrlů, potápěče, vílu, drsného piráta nebo ředitele Václava Houfka s kapitánskou čepicí. Samotný vládce moří Neptun pohladil po vlasech malého Františka, když mu předložil ke kontrole dvanáct razítek na hrací kartě, Labská královna ho pochválila a přidala drobný dárek.

Moudrá strašidla z muzea připravila pro děti dvanáct kontrolních stanovišť, téma bylo plné vody. Virtuální cesta vedla od pramene Labe v Krkonoších až po Severní moře, kde jeho cesta končí.

MÍSTO PÁDLA GUMOVÝ ZVON

Celkem 1 091 kilometrů po mapě, hádanky, testy, závody, poučení i zkušená nápověda. Kdo nasbíral šest razítek, mohl navštívit vládce moří, ale nemyslete si, nebylo to tak jednoduché.

Ve sklepení byl hrozný žralok, převozník nabízel místo pádla gumový zvon z koupelny, piráti se tvářili nazlobeně, Krakonoš své opeřence schoval mezi knihy. Kolem poledne prošlo pokladnou 800 návštěvníků, další přišli po obědě.

Všichni se skvěle bavili. Moc poučné nejen pro děti bylo stanoviště v prvním poschodí. Nejprve z nahromaděných odpadků musely děti vybrat sklo, papír a plasty. Po vhození do správného kontejneru dostaly modrou kuličku, kterou odevzdaly u stolu do skleněné nádoby.

Když byla nádoba plná, byla vysvobozena ze zajetí špíny jedna vodní víla. V reálném životě je to složitější, ale nějak se musí přeci začínat. Jako vždy to byla jedna z nejlepších akcí v muzeu a kapitán Houfek mohl být spokojen.