Ústeckému muzea skončila loni záruční lhůta po rozsáhlé rekonstrukci budovy z roku 2011. Každý, kdo muzeem nyní prochází, vidí opadávající štuky a koláče vlhka. Izolace některých místností i nepříliš vzdálených od sebe není ideální. Některé jsou příliš vlhké, jiné málo. Exponáty v nich vysychají. I sklepy ve věčně podmáčeném Ústí dost trpí mokrem.

CHYBÍ BADATELÉ

Stejně tak začíná muzeu docházet prostor v depozitářích a sklady pro muzejní fundus. Projekt rekonstrukce vznikal v roce 2001 a zahrnoval následujících dvacet let. Tehdy nikdo nevěděl, že budou na rekonstrukci a rozšíření budovy čekat dalších 10 let. Dnes musejí třeba skříně skladovat jinde než ve své budově. Kapacita depozitářů a skladů se už přiblížila svým limitům.

Chybí i badatelé, kteří by zkoumali všechny exponáty uložené v depozitu. Stovky beden s archeologickými nálezy tak mohou čekat i celá desetiletí na vědecké zpracování.

Ze čtyřiceti zaměstnanců badatelé tvoří jen tu menší část. „Někdo musí vytřít devět tisíc metrů čtverečních podlah. Jiní se starají o technický stav památkově chráněné budovy. Máme konzervátory a restaurátory. Jen loňské tlakové čištění fasády na ušpiněných místech stálo 150 tisíc korun," popisuje ředitel muzea Václav Houfek.

Muzeum hospodaří ročně s 22 miliony korun. Část vydělá samo za poskytované služby. Od zřizovatele města Ústí nad Labem dostane přibližně 19 milionů.

UNIKÁTNÍ FOTOSBÍRKA

Chybějící odbornou pracovní sílu lze ilustrovat na příkladu fotosbírky, která obsahuje desetitisíce unikátních fotografií z počátků průmyslové revoluce, obou válek a mnohé další. Včetně těch z dob, kdy fotografie byla ještě v plenkách.

Jsou velmi choulostivé, ale také populární mezi lidmi. „Potřeboval bych na jejich digitalizaci pomoc dvou tří lidí, kteří by chodili skenovat každý týden," postěžoval si kurátor sbírky fotografií a muzejní fotograf Jiří Preclík. Obdobný problém i řadu jiných řeší i další kurátoři.

Je ovšem pravda, že podobně na tom jsou všechna muzea v republice. Včetně pražského, brněnského a ostravského. Naštěstí práci muzejníků odměňuje přízeň návštěvníků. Obrovský úspěch zaznamenala výstava o malíři Doerellovi. Obsahuje nedávno objevená díla tohoto malíře. Publikace o něm zaznamenala velký úspěch a prodej.

Potěší i zájem zahraničních institucí o partnerství, například německého Goethova institutu. Vrcholným úspěchem pak pro ústecké muzejníky bylo udělení státní ceny Gloria musealis 2015 za výstavu Tenkrát na severozápadě o dění roku 1945 v Ústí. „Bodovali jsme zde několikrát, ale první místo je jako vyhrát extraligu," dodává Houfek.

V ústeckém muzeu si každý najde něco, co ho zaujme. Modely, transparenty, obrazy, nádobí. Nebo třeba konvičku na mléko s německým nápisem Sudetendeutche hoff, jediný hmatatelný doklad, jak majitelé za války přejmenovali dnes zdevastovaný hotel Palace. Stála několik stokorun. Jiné předměty jsou ale mnohonásobně dražší.