Zábavu, adrenalin i poznání nabídla středeční plavba desítek nadšenců na raftech ze Střekova v Ústí nad Labem od Masarykových zdymadel do Povrlů. Nechyběly ani menší děti, ale i dospělí mluví o velkém zážitku. „Užily jsme si to, jen mohlo víc vyjít počasí. Ale zase když prší, rychleji korytem Labe pofrčíme. Těšíme se na dobrodružství,“ shodly se krátce před startem kamarádky Veronika (29) ze Skalky a Nikola (27) ze Skřivánku. „Jen ta plovací vesta nám moc nevoní. Asi už v ní někomu bylo špatně,“ soudily dívky. „Jsem tu na vodě poprvé. A doufejme, že ne naposledy,“ tvrdila mladší. Ale v cíli byla stejně nadšená, jako ostatní ústečtí plavci. „Určitě si to ještě někdy zopakuju,“ těšila se.

Akci vymyslel tým z Veřejného sálu Hraničář. Martina Johnová, šéfová jeho galerie, slibovala zábavu i dobrodružství. A těšilo ji, že se na start dostavili všichni po internetu přihlášení, více než třicet lidí. A první dobrodružství přišlo už krátce po startu, když jezdci na zdánlivě vratkých raftech „klesali“ o osm metrů níž a pak se jim otevřela železná vrata zdymadel. Většina plavců to absolvovala poprvé v životě.

Český ráj objektivem Miroslava Vlacha.
FOTO: Dovolená začíná, navštivte Šťastnou zemi. Hodila by se i na Miladu

„Už při nalodění jsem zmínil, že u střekovských zdymadel byl jako na posledním místě ve 30. letech minulého století v Československu pozorován velký jeseter,“ řekl Deníku historik Martin Krsek, který měl cestou k plavbě poutavý výklad, kterým vtáhl osazenstvo čtyř raftů do děje let minulých. Jen kvůli němu prý by do toho někteří z absolventů cesty šli znovu.

Asi tříhodinovou cestu si nenechal ujít se žlutým pádlem výtvarník Richard Loskot, další člen týmu Hraničáře. „Zrovna ve chvíli, když jsme projížděli pod Mariánským mostem, zastihl nás další déšt. Přesto jsme si plavbu všichni užili,“ řekl spokojeně. „Tím, že byla dobrá atmosféra, jela prima parta, vše se překonalo. A když pak vysvitlo sluníčko, zažili jsme pestrou škálu počasí. Navíc Martin Krsek celou cestu promlouval, upozorňoval na vše zajímavé okolo nás a my břeh a jeho stavby často historické viděli z úplně jiného úhlu pohledu,“ pochvaloval si Richard Loskot. „I pro mě, který si myslí, že řeku Labe zná, tam byla spousta nových věcí.“

Plavat v Labi je příjemné

Cestou jsme díky výkladu objevovali starý svět plavby po řece. Viděli jsme dnes už zpustlou loděnici, kde byly postaveny dva velké kolesové parníky. Zjistili jsme, že původní starý přístav je schovaný mezi stromy a křovinami už v Krásném Březně a v Olšinkách. Všude jsme cestou objevovali svět, který ze břehu nevidíme a nevnímáme. Dozvěděli jsme se, že u Tonasa je podemletý břeh, kde jsou sumci. Tam asi pět z nás skočilo do Labe a shodli jsme se, že některá z dalších akcí Hraničáře by mohla být věnována zaniklému světu lázní v Labi, které svého času byly proslulé. "Plavat v řece je velmi příjemné,“ dodal výtvarník a Ústečan Richard Loskot.