Hned u kostela jsem potkal dívenku na bílém koni, v tom sněhu vypadala dvojice přímo pohádkově. Sešel jsem pomalou chůzí k jezeru, podle stop jsem tam nebyl sám. Hned několik psovodů mi dělalo společnost. Tři velcí psi mne nejprve očichali, když zjistili, že nemám v kapse buřta, zklamaně mě propustili. Nestačil jsem tempu majitelů krásných zvířat, tak jsem to vzal raději zkratkou.

Dole u vody to pěkně foukalo, na hladině se předváděly kachny, u břehu jsem zahlédl dvě labutě. Překvapil mě běžecký provoz. Za dvě hodiny jsem napočítal patnáct sportovců v barevných dresech. Všichni asi už trénovali na akci, která se chystá na 3. února.

Na cestě jsem zahlédl bílé vozidlo Strážní služby, ocenil jsem snahu staršího pána, který se pokoušel postavil malému klukovi prvního sněhuláka. Těžké mraky v kopcích stále hrozily novým sněhem, sluníčko tentokrát nedostalo vycházku. Ale stejně to bylo fajn. Na krokoměru jsem měl 6 km, před sebou cestu k autobusu. Hezká procházka a ta panoramata!