Šest tisíc korun za jednu místnost s postelí, skříní a stolkem platí 31letý Tibor v ubytovně Modrá v Ústí. Sprchu a záchody včetně kuchyňky má s ostatními nájemníky společnou na chodbě.

V PRÁCI TIBORA NAHRADIL ROBOT

„Chodím si nakupovat jídlo do krámu a občas si něco uvařím. Tady na ubytovně jsem pět let, původně jsem z děcáku na Severní Terase,“ vypráví Tibor. Pracoval v supermarketu, poté v kolínské automobilce. „Dali tam místo nás roboty, takže jsem přišel o práci a musel do ubytovny. Na život mně teď zbude okolo 2 tisíc korun. Sem tam někomu pomůžu a něco dostanu,“ popisuje Tibor.

On i další nájemci se teď budou muset z ubytovny odstěhovat. Údajně kvůli zdravotním důvodům totiž jejich pronajímatelka Lea Anderlová dala výpověď z nájmu společnosti CPI BYTY, které budova patří. Kromě Modré končí také s ubytovnou v Klíšské ulici nedaleko centra Ústí.

Společnost CPI BYTY do budoucna nepočítá s tím, že by v provozu ubytoven pokračovala. O střechu nad hlavou tak přijde 230 lidí, z nichž 80 tvoří děti. Odejít bude muset také 76letá Helena Ikrová. Bydlí sama, měsíčně zaplatí za nájem 5 800 korun. „Nikde nemají volno. Kam můžu jít? Musíte nám pomoct, jsou tu i matky s dětmi, o ty jde nejvíce,“ říká Ikrová.

„Všude chtějí dopředu kauci, takže mi nikde ani novou smlouvu nedají,“ doplňuje její slova starší žena, která se prý už dnes zajde domluvit na úřad práce a sociální odbor. „Musí existovat nějaká rada, nenecháme si přeci vzít děti do dětského domova,“ dodává matka 14letého syna.

Kam půjde, zatím neví ani Vlastimil Hadrava. „Sociálka mi platí 5 400, já doplácím 1 200. Už mám objednaný támhle ten strom. Až mě vyhodí, vezmu si deku a vyspím se pod ním. Jsem člověk odchovaný na severu, vydržím hodně a navíc je teď teplo,“ říká Hadrava.

POMÁHAJÍ HLAVNĚ KAMARÁDI

Lidem z ubytoven pomáhají jejich kamarádi. Třeba Jiří Česal obvolává okolní ubytovny. „Nikde ale nemají místo,“ tvrdí. Svéráznější vysvětlení pak má Tibor. „Když chcete jít bydlet někam jinam a dozvědí se, že jste z Modré ubytovny, máte smůlu. To samé, když chcete práci,“ míní Tibor.

Pomoci nájemníkům se nezdráhají obvody ani samotné město Ústí. Předsedkyně sociálně zdravotní komise rady města Lenka Jaremová přijela za nájemníky osobně.

„Bohužel jsem na místě zjistila, že jim to paní pronajímatelka nedala vědět ústně ani písemně, a já tak byla poslem špatných zpráv,“ říká Jaremová. Podle jejích slov za neinformovaností stojí možný finanční zájem pronajímatelky.

„Zřejmě chce, aby jí nájmy do poslední chvíle chodily. Tohle není rozhodnutí ze dne na den, musela to vědět dříve. S lidmi bychom mohli delší dobu pracovat a rychleji by si dokázali sehnat nové bydlení,“ podotýká Jaremová, která apeluje na to, aby si nájemci začali hledat bydlení na vlastní pěst.

„Pokud jim někdo vypráví, nic nedělejte, město vám byty musí zajistit, uvádí je v omyl. Město ze zákona nemá povinnost byty poskytnout,“ doplňuje Jaremová.

Jako jedna z prvních organizací reagovalo na dramatickou situaci končících ubytoven Dobrovolnické centrum v Ústí.

„Z pohledu našich sociálních pracovnic hrozí po uzavření ubytovny sestěhování lidí ve větších skupinách do bytů a nevhodné či nebezpečné podmínky pro děti a mladistvé. Poskytujeme sociálně aktivizační služby a momentálně máme volnou kapacitu pro zahájení spolupráce s dalšími třemi až čtyřmi rodinami,“ říká ředitelka Dobrovolnického centra Lenka Černá.

Podobně jako ubytovny v Ústí mohou v kraji dopadnout i desítky dalších. V důsledku dopadů opatření obecné povahy totiž ve vybraných lokalitách není možné čerpat žádné doplatky na bydlení pro nově uzavírané smlouvy.