Už Švejk říkal, že pořádek prostě musí být. Z malé jízdenky zeleného autobusu jsem vyčetl i jméno řidiče, který mne nasměroval mezi břízky. V neděli jsem byl v Hrbovicích fotit krosový běh a od zastávky do místa startu to byl necelý kilometr.

Měl jsem čas, tak jsem zvolil zkratku, které se nabízela. Vedla kolmo na spodní silnici, v dálce hučela dálnice a ukazatel sděloval, že jdu správným směrem. Jen jsem vyšel z romantického březového háje nestačil jsem se divit.

KAŽDÝ ROK JE TO STEJNÉ

Pod roztátým sněhem se rýsovala ostuda. Hned dvě sedací soupravy tu našly klid, několik ojetých pneumatik jim dělalo společnost. Zrovna, když jsem vytáhl z batohu foťák, zastavilo u mne auto a načesaná paní mne ochotně navigovala dál.

"Jen se podívejte ještě za ten potok, tam je toho mnohem víc. Tady to není na náklaďák, ale na pořádný vagón. Každý rok je to na stejné. V létě se k zápachu přidají komáři, ani bych se nedivila, kdyby tu byly i krysy. Jedni to čistí a upravují, další sem navážejí odpad. Podle mne to domácí nedělají, jednou jsem tady viděla chlápka, jak odhazuje něco do příkopu a podle značky to byl cizinec. Raději jsem ho objela, nebyl tam sám. Jen to napište do novin, jak se chováme k přírodě," apelovala stěžovatelka, která nechtěla být jmenována. Prý chce dožít v klidu.

Možná, že tam vzniká nový skanzen, ale to by mělo město přeci vědět.