Kliknutím zvětšíteAčkoliv některá místní pojmenování obecně známých míst bývají nadčasová navzdory přejmenování jako Benešák, neboli most Dr. Edvarda Beneše a Mariánka, tedy Mariánská skála, jiná nakonec zmizí nehledě na barvitost pojmenování. Jedny vycházejí z originálního názvu, další reagují situačně. To je případ Kulaťáku, Vany, nebo Hoteláku. V oblasti místních pojmenování prostě Ústečanům fantazie nikdy nechyběla.
Tápat ovšem může i Ústečan. Například Domů Hrůzy jsme tu měly několik. Jeden v Čelakovského ulici v Krásném Březně. Původní obyvatelé, bezdomovci i narkomani, jsou už ale dávno pryč, dnes je tu bytový dům. Další stál nedaleko, hned za parkem. V Předlicích se zase nacházel Prasečák. Žili v něm sociálně slabí lidé v hrozných podmínkách, lidový název domu ovšem korespondoval spíš s jeho vzhledem „jezeďácké“ budovy.
Naopak s názvem Záprdelí, používaným pro část Vaníčkovy ulice v blízkosti Smetanových sadů, je to složitější a navzdory svému expresivnímu vyznění má hlubší symboliku. Reagoval totiž na fakt, že zde zády k domům stávala socha prvního komunistického diktátora Klementa Gottwalda. „Lidé tím označením dávali zároveň najevo despekt ke komunistickému prezidentovi. Takový výraz má potenciál udržet se mezi lidmi desetiletí, i když mnozí mladí dnes už nemusí tušit, oč se jedná," vysvětloval pojmenování při různých příležitostech ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.
Mnohem situačnější je ovšem pojmenování U Čtyř větráků, mezi Ústečany častěji používané rýmující se U Štyrech ču… I ty mají podle některých místních pamětníků daleko hlubší význam, než by se dalo čekat. „To je u bufetu Slovanka taková věc, stojí tam čtyři vysoké a docela výrazné větrací šachty natřené na bílo. Před revolucí ale měly ale takovou hnusnou červenou barvu a to šikmé zkosení nahoře… Hele, tak se na to podívejte a uvidíte sami. K tomu si dejte dva předsedy národního výboru a dva tajemníky KSČ, co tady sídlili a nemohlo to jinak dopadnout," vzpomínal Ústečan Jan Zelenka.
„Já radši vzpomínám na Chaloupku a Hnátu, to byly hospody, jak mají být. Dneska jsou to úplně jiná místa,“ posteskl si. Co je Vana, tedy zasedací sál krajského úřadu nejspíš netřeba dál vysvětlovat. Výraz vstoupil i do dějin, když demonstranti v listopadu a prosinci 1989 skandovali heslo: „Vypusťte Vanu! Vypusťte Vanu!“ Co ovšem jsou zmiňovaný Jamplac a Partyzánka, to už asi každý vědět nebude, i když by to možná mohli znát i někteří mladší Střekované. „To první je sportoviště nedaleko ZŠ Karla IV., kde nejeden žáček zažil upocené chvíle během hodin tělocviku. No a Partyzánka je lesní cesta, která se i dnes oficiálně bůhvíproč jmenuje Partyzánká stezka. Vede z ulice Novoveská na hrad Střekov právě nad Jamplacem,“ vysvětloval bývalý střekovský starosta a restauratér Vlastimil Žáček.
Běžně užívané jsou mezi Ústečany i dnes retro výrazy jako Bohemka, Hotelák, Erbenka, Habrák, Střížák, Chaba a Všebo, Vrbáče (bývalá plavecká hala na Střekově), Setuza (komplex fabrik na Střekově), zelená škola (dnešní Fakulta zdravotnických studií), Konírna (dnes už zdemolovaná hala na Bukově) nebo Vana pro sídlo krajského úřadu. K dalším typicky ústeckým neoficiálním názvem patří Červený kostel, Šikmý kostel, Barák na nožičkách (ve Větrné ulici), Sanatorium (pro starou část nemocnice na Bukově kde bývala plicní nemocnice), Jepa (pro pasáž na Mírovém náměstí), Myší díra (pro viadukty u Labské bašty, na kraji Krásného Března či pěší tunel u hlavního nádraží). Moře Laptěvů zase reaguje na zvlněnou vozovku v Žukovově ulici na Střekově a další. Panča (Panorama) byla restaurace na Skřivánku, Horik (Horizont) nákupní centrum na Severní Terase.
6
1
Tipy na víkend
Čtenář reportér
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
