Drobná lektorka nechtěla nic podcenit, proto na úvod zařadila krátkou přednášku s popisem jednotlivých postav. „Děti, co doma pomáhají mamince s úklidem, nahlas zdraví babičky a ptáčkům sypou do krmítka, se nemusí bát. Tady jsou jenom hodné děti, tak přeskočíme úkoly pekelníka a zaměříme se na Mikuláše a anděla," prohlásila paní Alena a na papírových kresbičkách vysvětlovala rozdíly.

Když se za dveřmi cukrárny na konečné trolejbusu číslo 54 ozval zvoneček, nastalo hrobové ticho. Pro několik mrňousů to byla premiéra, ti starší jako Vašík, Julinka, Adélka, Petr a Honzík už věděli že lhát se nemá. V tlusté knize hříchů je všechno, třeba i sprostá slova, kterým děti nerozumí.

ANDÍLEK S TVÁŘÍ KAČENKY

První vešel do místnosti Mikuláš, hlasitě pozdravil a očekával sborovou odpověď. Následoval malý čertík Bertík a andílek, který tvářičkou připomínal šestiletou Kačenku. Dveře zavíral velikánský umouněný čert, který si musel kleknout, aby se tam vešel.

U okna stáli oni, proti nim dvacet předškoláků, záda jim jistili rodiče. Několik dětí si při pohledu na páchnoucího rohatce vzpomnělo na polámané hračky, došlo i na slzičky. „Čerte neprovokuj, tohle jsou hodné děti. Mají čisté ruce a těší se do školy," napomínal černou tvář muž s křížem na čepici.

Každý dostal po zásluze sladkou odměnu, ti odvážnější se dokonce fotili se vzácnými hosty, kteří pouze jednou v roce dorazí do Ústí. Docela hezký začátek, rojení Mikulášů právě začalo.