"Každý měsíc připravujeme pro naše klienty posezení s programem, kterému říkáme kavárna. Ta poslední byla už velikonoční, k poslechu a tanci hrála kapela Oli. Na stolech bylo připraveno občerstvení, kuchařky v kuchyni napekly dvě stovky krásných koláčů, nechyběla kávička, čaj, chlebíčky, sklenka vína na přípitek. Někdo jen tak zavzpomínal na mládí, někdo si zazpíval, zatančil, někdo dostal kytičku od svých dětí," vysvětloval Jaroslav Marek, ředitel Domova pro seniory v Krásném Březně.

Dvě zpěvačky u mikrofonu, urostlý muž u kláves, panečku, to byla paráda. Nejstarší posluchačkou v jídelně byla paní Marková. Jako vždy slušivá halenka, perfektní účes. Za dva roky oslaví stovku, ale stále se zajímá o okolní svět, dokonce jednou v měsíci dochází na německou konverzaci, kterou vede pan Karel.

"Není to žádná jazykovka, pouze si tam povídáme o životě. Je nás tam osm," říká bělovlasá dáma, která ještě před deseti lety sama dojela osobním vozem do Janských Lázní.

O přetlak na improvizovaném parketu se starali dva zkušení tanečníci Antonín Hála (85) a Antonín Beck (85). Střídali tanečnice, dokonce vyzvali do kola i zpěvačku a návštěvu.

"Vždycky jsem tancoval rád, jsem samouk, do tanečních jsem nechodil. Bydlel jsem v Děčíně, jsem bývalý učitel, co rád píše básničky a zpívá se zdejším sboru," prozradil na sebe muž ve světle oranžové košili.

Tančil i ředitel a své starosti na chvilku nechal za dveřmi jídelny. V budově se chystá oprava nákladního výtahu, což vyžaduje značně složitou přípravu.