Urostlý muž v oranžovém tričku ponoří hlavu do bedny naplněné vodou a minimálně půl minuty v ní šmejdí sem a tam. Pak ji vytáhne, zhluboka se nadýchne.

„Ta malá nejdou vůbec chytit," odfrkne trochu rozzlobeně a znovu se ponoří do bedny. Po chvíli je zpět a v zubech svírá jablko. Tentokrát veliké a červené. Zakousnout se do něho šlo mnohem snadněji.

Skupina dospělých v sobotu celý den soutěžila v podobných disciplínách. Již podruhé se takto sešli a doufají, že vytvořili tradici.

Vzpomínky z dětství

Za Dnem šílených her stojí dvě sestry, které na místním fotbalovém hřišti provozují stánek s občerstvením. Spolu s kamarády si loni řekly, že by hřiště nemuselo sloužit jen ke klasickým sportům jako je fotbal nebo volejbal.

„Když jsme byly děti, rodiče tady podobné soutěže dělali. Tak jsme si řekly, proč je znovu neobnovit," řekla jedna z organizátorek akce Lucie Strzepková.

Nakonec se jim podařilo sehnat kamarády, kteří do toho šli. Většinou jde o obyvatele Libouchce, ale přijeli i lidé z Ústí, Jílového a letos dokonce jeden z kamarádů ze Španělska.

Pomohl internet

Hned na začátku se všichni shodli, že nebudou vymýšlet disciplíny, ve kterých by bylo nutné podávat nějaké extrémní výkony. Důležité je se zúčastnit a hlavně se pořádně zasmát.

Letos tak kromě lovení jablek z vody a jejich následné přemisťování ústy po hřišti museli účastníci přemisťovat PET lahev, aniž by se jí dotkli, hráli si na formuli, kdy závodníka jeho tým obouval a napájel, nebo loupali a následně konzumovali syrovou bramboru.

Vymyslet disciplíny podle organizátorek není jednoduché. Některé znají z dětství, hlavně z letních táborů. „Naštěstí na internetu se dá najít spousta nápadů," konstatovala Lucie Strzepková.

Jako žumpa

Velkou legraci, ale i nebezpečné okamžiky, soutěžící zažili při lyžařské disciplíně. Celý čtyřčlenný tým, dva muži a dvě ženy, se musel postavit do řemínků na prknech a společně absolvovat vyznačenou trasu.

Ve druhé polovině dokonce tak, že jeden z lyžařů musel být otočený zády. Nebyla nouze o pády a závodník Zdeněk dokonce skončil v páchnoucí kaluži dešťové vody v plastové plachtě. „Smrdíš jako žumpa, nelep se na nás," nadávali mu spoluhráči.

Přesto se nevzdali a trasu nakonec dokončili. Podobné nehody brali s humorem. Voda v sobotním vedru prý alespoň trochu osvěžila.