Výstavu ručních prací doplnily staré fotografie, obrazy a dobové kroje. Hlavním bodem programu bylo vystoupení slovenské folklorní skupiny Šarvanci (nezbedníci), která přijela z Prahy.

"Vždycky jsem si přála, aby do Ústí přijela krojovaná skupina ze Slovenska. S paní Simonetou Soukupovou jsem byla ve spojení pouze po telefonu, jejich vystoupení jsem viděla na videu, moc se mi líbilo. Tihle umělci  žijí v Praze, ale slovenský folklor šíří nejen u nás, ale i v zahraničí," vysvětlovala Janka Nedvídková, zakladatelka Obce Slovenské v Ústí. 

Všechno to bylo plné emocí, sál byl plný k prasknutí a když začali diváci zpívat, jedna z mladých děvčat v kroji se na pódiu rozplakala. "To nebyla žádná divadelní scéna, prostě ji to dojalo. Celý soubor je daleko větší, sem bychom se nevešli. Celkem nás je kolem šedesáti. Šarvanci byli založeni v roce 2002, já vedu zpěváckou složku. Všichni máme civilní zaměstnání, jsme amatéři. Já jsem neuroložka, Ivanka je učitelka, druhá Ivanka studuje psychologii, Barborka je ekonomka, Tomáš je geodet," vysvětluje vedoucí skupiny a hned přidává popis kroje.

Svobodné ženy měly ve vlasech mašle, vdané nosily čepec. Nejsou to žádné repliky, ale originály z obce Podkonice. Celou hodinu se zpívalo v kamenném sále, dokonce i na přání diváků. Další hodinu přidali Šarvenci v salonku, kde bylo připraveno pro účastníky akce malé občerstvení.

V hudebním salonku byla výstava, které vévodil krásný kroj z Moravy. "To je památka na moji maminku, žila v Trmicích, ani nevím, kde ho tenkrát sehnala, ale na fotkách ho má několikrát na sobě. To víte, že je už trochu poškozený, ale na figuríně vypadá dobře," popisovala situaci Růžena Kaplanová.

U starých fotografii postávala skupinka pamětníků, které velel sedmadevadesátiletý Karel Frank. "Tady jsem se narodil, bydleli jsme v ul. Gorkého 10 do roku 1938, potom jsme se přestěhovali k babičce do Roudníků. Teď se všude běhá, tenkrát to bylo stejné. Vzpomínám si na noční orientační běh, který jsem absolvoval hned dvakrát. V té vypjaté době měl skutečně hrdý název. O vlajku češství. V roce 1937 jsem s kamarády zabloudil, ale v roce 1938 jsem ho dokonce vyhráli. Za čtrnáct dní po akci tu byli Němci a bylo po sportování," říká neúnavný řečník, který je přes svůj věk stále aktivním rybářem.

"Letos jsem měl docela úspěšný rok, patnáct kaprů, jednu štiku a patnáct línů. Dříve jsem chodíval s prutem na Střížák, dnes mě vozí po rybnících zeťák. Poslední překvapení mi však připravila manželka. Koupila mi koloběžku s elektromotorem. Už jsem si ji vyzkoušel na cyklostezce. To je panečku věc," chlubí se Karel Frank a všichni kolem kroutí závistivě hlavou.

Za tři roky mu bude sto let a on se prohání podél Labe na koloběžce. Když jsem se ho zeptal na přání do příštího roku, nezaváhal. Ještě by chtěl chytit pořádnou rybu.

Tahle akce se povedla, spokojena byla i starostka Jana Oubrechtová, která v závěru pozvala všechny přítomné na nedělní akci, kdy budou v Trmicích vysazovat pamětní lípu.

 Miroslav Vlach