Snad všichni Ústečané malý kostelík svaté Barbory v Dubičkách znají. Údajně ho postavil v roce 1579 Jindřich Kauč z Kauče na místě bývalé kaple.

Nedaleko je Doerellova vyhlídka, kde slavný malíř kreslil své obrazy. Smíšený les ukrývá tajemný Mlynářův kámen, kde kovový kříž nabádá k opatrnosti. Dva mikrobusy dopravily na místo dvacet pamětníků z Domova pro seniory v Krásném Březně, nechyběli ani vozíčkáři.

"Zájem mezi klienty o tento výlet byt takový, že jej musíme opakovat ještě pátého června. Na nějakou delší procházku do okolí si netroufneme, ale prohlídku kostela a výhled z terasy doplnil skvělý štrúdl a kávička. Dnes je tu nejstarší Anička Štástková, v březnu ji bylo devadesát let," prozrazuje zástupkyně ředitele Domova pro seniory Ladislava Svatošová.

"To víte, že jsem se sem těšila. Támhle na druhém břehu Labe v Sebuzíně jsem bydlela. Vychovala jsem čtyři děti, když se všichni sejdeme na nějaké oslavě, tak nás je šestatřicet. Mám deset vnoučat a čtrnáct pravnoučat. Koncem března mi bylo devadesát a rodina vymyslela takové posezení s přáteli," rozpovídala se Anička Šťastková.

Ta je nejstarší žijící obyvatelkou Sebuzína, ale momentálně bydlí v Domově pro seniory v Krásném Březně.

"No bylo to krásné, dostala jsem třípatrový dort, třináct kytic, dokonce mi osobně popřála i primátorka Věra Nechybová. Já jsem se nejvíc těšila na ty nejmenší. Jako vždy, když na něčem záleží, tak nastanou komplikace. Ráno mi trhali zub, prý abych byla krásnější a odpoledne byla ta sláva. Umíte si představit ten pocit, když máte zašitou dáseň a na stole tolik dobrot. No vydržela jsem to (smích)." svěřuje se paní Šťásková a lesknou se ji oči.

Po chvilce pokračuje dál. "Tenhle pohled se nedá zapomenout, provází mě celým životem V březnu jsem oslavila devadesátku, v dubnu mi zemřela dcera. Bylo ji šestašedesát. To se vám vybaví celé dětství, nemůžete spát. I to se stává. Jsem ráda, že jsem to ještě stihla. Vyfoťte to prosím a pošlete do novin, ať i ostatní vědí, jak voní krása," uzavřela krátkou zpověď milá seniorka.