Na staveništi pod plaveckou halou pomalu vyrůstá obří skluzavka. Ocelová konstrukce a schůdky už stojí. Od nosné konstrukce žlutě září první dva díly skluzavky samotné. Zbývající leží jako lego rozložené na betonovém ochozu. Takový pohled nabízí rozestavěný venkovní bazén u plavecké haly na Klíši.

Na přesné sestavení osmnáctimetrové stavebnice dohlíží technik Martin Křižan. Každý přibližně dvoumetrový díl musí přesně zapadnout na své místo. Nástupní a dojezdový jsou o něco kratší. „Musíme ohlídat, aby nic nepřečnívalo proti směru jízdy. Návštěvníci by si pak jízdu neužili, byla by nepříjemná. Navíc by jim hrozilo poranění. Trvá to zhruba čtrnáct dní, pokud bude pršet, déle,“ vysvětlil.

Bazén připomíná nerezové puzzle

Pod skluzavkou se v bazénu rýsuje labyrint zatím ještě nedokončených vodních atrakcí. Při pohledu svrchu to celé připomíná spíš rozestavěnou starověkou pevnost: od bachraté věže jako by se klikatila úzká cesta, která každého nepřítele uzamkne ve smrtící pasti. K dojmu přispívá šedavá barva konstrukcí, zamračené nebe a blesky autogenu v pozadí.

Ve skutečnosti to jsou masážní disky a lůžka, prostor, kudy budou plynout proudy a protiproudy nebo se valit vlny. Bazén už nebude obložený dlaždicemi. Tvoří ho nerezová vana. Dělníci ji skládají na místě z jednotlivých plechů jako puzzle.

Vedle dětského bazénu budou mít maminky s dětmi zázemí. Šatny, plavčík, toalety, sprchy. Osm set metrů nerezových technologií, sedm stovek metrů kanalizace i tři stovky metrů dlouhé vodovodní potrubí budou pod zemí. Plevelem zarostlý polorozpadlý brownfield se promění v moderní areál odpovídající současným trendům, kde se může vyřádit úplně každý.

Na stavbě navzdory bídnému počasí posledních týdnů panuje čilý ruch. Termín dokončení vychází dle smlouvy na březen příštího roku. „Ale všichni napnuli síly a tak práce finišují. Máme velkou šanci, že by hrubá stavba mohla do konce roku být hotová,“ řekla během návštěvy staveniště náměstkyně ústeckého primátora Věra Nechybová (UFO).

Ne vždycky ale všechno šlo jako na drátkách. „V minulosti tu stávala cihlárna, potom staré koupaliště. Takže jsme tu našli pod povrchem staré betony, to byly kubíky odvezené navíc. To nikdo nemohl vědět a ani dopředu zjistit,“ vylíčil jeden z pracovníků stavby.

Bagristovi se také v září podařilo nechtíc přeříznout kabel k termálnímu vrtu. Nemohl ale tušit, že vede místy, kde zrovna pracoval.

Areál měl stát zhruba 110 milionů korun, město však muselo cenu navýšit na 115 milionů. Promítlo se do toho zdražení ve stavebnictví i změny projektu. Například dodávka a montáž kanalizačního potrubí pro odvodnění areálu, výkopy pro elektrorozvody nebo doplnění technologie předúpravy vody a další.