Snad ještě týden, možná o něco déle můžete obdivovat vzácnou přírodní scenérii, která se jen tak nevidí. Obě přístupové stezky, z Větruše i od silnice, vybízely zvědavce k dokumentaci, jen sluníčko se dlouho zapíralo.

Dvanáct metrů vysoký ledopád byl chráněn stínem skal, několik odvážlivců pokoušelo štěstí na kluzkém povrchu, aby pořídilo originálnější záběr, bolavých pádů jsem zaznamenal hned několik, všechny provázel smích a potlesk nahodilých diváků.

"Jezdíme sem s manželkou každý rok v létě a v zimě. Porovnáváme jednotlivé snímky, vyhodnocujeme případné změny. Jsme už deset let v důchodu, bydlíme v Litoměřicích, tady máme příbuzné. Dnes nás doprovází ještě vnuk od dcery, má prázdniny. Autobusem číslo patnáct je to od nádraží kousek, procházkovým tempem od stanice U vodopádu to zvládneme za čtyřicet minut a to ještě pořídím pár snímků na trase. Hlavně hrad Střekov. Dole je nový chodník, ale dřevěný můstek by potřeboval generálku. Uprostřed chybí prkno. Kamenitá stezka vyžaduje solidní sportovní obuv, dost to klouzalo. Doporučuji turistické hůlky. Vrchní můstek je pod ledem, kaskadérské kousky jsem přenechal mladším," svěřoval se na stanici autobusu pan Jiří a ochotně mi ukazoval své záběry z vyhlídky nad ledopádem.