„V roce 1914 si nikdo v Čechách samostatný stát nedokázal představit. Hrdinnost a oběti československých bojovníků v legiích, úsilí domácího i zahraničního odboje nakonec vznik nového státu přineslo. Dnes vlastní národní stát přijímáme jako samozřejmost, ale lidé tehdy byli ochotni za něj bojovat, nasazovali a riskovali životy a my dnes nejen oslavujeme, ale i uctíváme jejich hrdinství a oběti. Čest jejich památce,“ řekl Jandásek.

A připomněl, co se dělo před sto lety v Tisé. Uvedl, že po abdikaci císaře byla ihned 12. listopadu 1918 ve Vídni vyhlášena republika Německé Rakousko a jednou z provincií tohoto nově vzniklého státu byly i Německé Čechy - Deutschböhmen, s hlavním městem Libercem.

Uvedl, že do tohoto územního útvaru spadala i Tisá. Československá vláda tehdy regiony považovala za své území, koncem listopadu 1918 zahájily československé jednotky tažení do vzbouřených oblastí.

„Jak byl 16. prosince 1918 obsazen Liberec a do konce roku 1918 bylo dobyto poslední velké vzbouřené město Litoměřice. Je třeba zmínit, že odpor německých obyvatel vůči novému státu byl zlomen jejich zoufalou situací. Naprostým nedostatkem všeho – od jídla přes topivo po mýdlo, vedoucím k epidemii španělské chřipky. Nezbylo, než přijmout pomoc od nového státu a respektovat jej, což v září 1919 stvrdila Saint-Germainská konference.“