Podle školáků se na Štědrý večer nejčastěji baští řízek, vinné klobásy a svíčková. Smažený kapr tak trochu propadl. V trmickém zámku byla Petra Martíšková už v dubnu, profesí je šéfredaktorka ženského internetového magazínu, knihy píše od roku 2006, napsala jich už dvanáct.
"Jestlipak děti víte, co je to zvyk," začala jemně vyzvídat. Potom už pomalu rozmotávala české vánoční tradice a děti roztomile reagovaly na její otázky.
"Slavnostní večeře na Štědrý den má mýt devět chodů, začíná se rozkrojením jablíčka na tolik dílů, kolik má rodina členů. Od večeře se nemá odcházet, dokonce někteří lidé spojují nohy stolu řetězem, aby zůstala rodina pospolu. Do vody se lije olovo a znalci podle tvaru věští budoucnost. Do skořápek od ořechů se dávají svíčky. Pokud zůstávají malá plavidla pohromadě, bude se rodině dařit. Pod talíř se dává drobná mince, nebo šupina z kapra, aby se v rodině držely peníze. Samozřejmě, že k Vánocům patří jmelí, stromeček, pečivo," vysvětlovala přednášející dáma.
Potom jemně odbočila do zahraničí, aby děti věděly, jak Vánoce slaví jinde. "V Austrálii si do oken lepí vánoční pohledy, jako důkaz přátelství. V Řecku zdobí dřevěné lodě, v USA celé domy. Ukrajinci mají na stromečku ozdoby ve tvaru pavučiny, Angličané pojídají sváteční pudink, v Jižní Africe jsou vzácnou specialitou smažení červy. V Itálii dárky nosí čarodějnice," tvrdila spisovatelka.
Když se Petra Martišková rafinovaně dotkla pekelníků, nastala diskuse kolem knihy hříchů. Skoro každý se hned přiznal k těm svým. "Já někdy neuklízím pokojík," tvrdil jeden kluk, soused se hned přiznal, že umazal zeď. Holčičky neutřely nádobí, nepozdravily učitelku, nedojedly večeři. To bylo radosti, když se děti dozvěděly, že dobré skutky jejich problémy vyřeší.
