Pomlázky přivezl už pletené, ale pracoval s kolovrátkem. Právě on byl jeden z mála lidí, kteří to v sobotu pamatovali začátky skanzenu. Byli u toho se svými studenty z univerzity, když ho František Ledvinka zakládal.

Seniorky z Teplic byly nadšené

Teplické seniorky Boženu, Janu a Helenu, které mají Zubrnice rády, zaujala keramika Michala Šimrala (38). „Na Velikonoce sem jezdíme ob rok. Buď do Úštěka, nebo sem,“ prozradila Božena. „Už jsme v nějakém věku, tak vzpomínáme, jak to bylo u nás dřív. Těší nás to. Dali jsme si tu svařák a bramborové placky, sejkory, těší nás velikonoční tradice, nenecháme si je ujít. Skanzen máme rády, byly jsme se podívat v sušárně i v konírně, je tu moc pěkně,“ pochvalovala si. V létě bere do Zubrnic i vnoučata; podívají se na nádraží a do historické školy, vše si projdou. Je tu moc hezky,“ dodala.

Spousta šikovných řemeslníků

„Být tady je vždy radost. Je tu spousta šikovných řemeslníků, třeba tady keramika Michala Šimrala z Lindavy od Nového Boru se mi moc líbí,“ byla ráda členka folklorního souboru Horačky z Podještědí. V pestrém věkovém složení s holčičkami i „babkami“, s těmi všemi v lidových krojích, zpívali i tančili a jejich lidoví hudebníci je nadšeně doprovázeli. Nezapomněli na místní klasiku „My jsme chasa z Ještěda,“ kterou pravidelně těší zubrnický skanzen i krásnolipská Dykyta, přidali třeba i píseň o tom, že „pro jedno kvítí slunce nesvítí“.

Horačky tančily i zpívaly pro radost

„Horačky jsou velká radost,“ pochvalovali si manželé Marika a Marek z Třebušína. Přijeli si užít oslavu se svými třemi dětmi, nejmladší synek - půlroční Benjamín - v zavinovačce na mámině hrudi vše v pohodě prospal. Zato jeho dva starší sourozenci pobíhali okolo a dováděli. I je Horačky bavily.

„Máme tu celý velikonoční program, písničky i básničky, co se povídaly na Velikonoce,“ prozradila Hanka Rampasová. „Já jenom zpívám, ale tady kolega je basista,“ ukázala na mladíka možná pětadvacetiletého.

Šimral z Lindavy pálí se dřevem

Keramik Michal Šimral si občas do Zubrnic na slavnost zajede, ale jen se dívat. „Jako keramika mě sem ale dnes pozvali poprvé,“ prozradil Deníku. „Je tu dnes zima, ale k tomu, co dělám, se skanzen báječně hodí. Snažím se dělat historizující věci,“ ukázal na své hrnky, džbánky, misky a další keramiku. Jsem rád, že jsem v tomto prostředí,“ svěřil se. Keramiku dělá čtyři roky, do té doby dělal „jen“ svou práci, stavařinu. Keramika je pro něj radost, když se povede. „Jsem tu překvapený z milých reakcí návštěvníků. Když říkají, že mé výrobky vypadají úplně jako původní,“ smál se. „Je to ale příjemná tvůrčí práce. A voňavá, svou keramiku v peci pálím dřevem,“ prozradil ještě.

Jarní jarmark byl pohoda pro uši, oči i ústa

Letošní zubrnický Velikonoční jarmark, to byla pohoda pro ústa, uši, oči i nos. Skanzenem voněly čerstvé zdobené perníčky, grilované sýry, makové buchty i perníky, velké klobásky zvané Dívčí sen… Prodavač připomněl, že nejsou pálivé a rád dal ochutnat. Na jazyku sládla medovina, i tu si zájemce mohl koštnout. Jahodovi, maminka a syn z Lovosic, nezapomněli přivézt malé koláčky, měli jich tuším šest druhů. Tepličtí se stánkem pečených brambor tradičně parkovali před zubrnickým krámkem, kousek vedle byl k mání slaďounký trdelník, který zlákal mnohé.

K ochutnání byly i kozí paštiky či pařené sýry, provázky i prstýnky s kořením z farmy z Merboltic. Nádvořím voněly palačinky s čím jste si vzpomněli. Překvapila snad krkovička uzená v česneku či sušená čabajka, koupit si bylo možné i náramky z minerálů či věnečky na dveře.

Politik, principál, flašinetář a otec Max. Jak to stíhá?

A poblíž zubrnické studny vyhrával své populární odrhovačky flašinetář a politik Martin Ryba vulgo Max Fisch z Teplic, medvědář i krotitel hadů a principál originálního rodinného blešího divadélka Panoptikum Maxe Fische. Zkrátka v Muzeu lidové architektury v Zubrnicích bylo o uplynulém víkendu vše, jak má na pořádné tradiční oslavě být. Jen zima tu tentokrát mohla být krapet menší. Tak snad už příště na Zubrnickém májovém jarmarku…