play_fill
Velké trápení má Lenka Valešová, maminka dvou kluků, se synkem Jiříkem. Její těžce mentálně retardovaný autista je na mamince hodně závislý. Její pozornost a péči vyžaduje ne denně, ale doslova každou minutu.
MOC RÁD VAŘÍ
„Občas jsme ho mohli dát do školy v přírodě, ale ty tři dny naposledy, to už pro něj bylo peklo. Naštěstí ještě chodí, ale kdo ví, jak to s ním bude dál," není si jistá budoucím vývojem. Chlapec neumí mluvit, ničí oblečení jí i sobě, likviduje vybavení svého pokojíčku, například linoleum. Je přitom jen málo věcí, které mu udělají radost.
Přečtěte si také: Vojta se dočkal zvedáku, umožní mu plavat v bazénu
Moc rád s maminkou vaří, sedne si vždy před troubu a sleduje, jak se v ní peče dobrota. Denně vyžaduje koupený ledový čaj, běžné jídlo nemůže. Chybí mu kousací reflex. Doslova miluje lesklé barevné časopisy, Květy, Glanc a další, právě ty mu přivezl domů redakční tým Ústeckého deníku. S časopisy je klidnější, a to i přesto, že skončí všechny roztrhané.
Jirkovou další radostí je i jeho patnáctiletý bratr Standa. Umí se o něj postarat, ohlídá ho, nakrmí. „Ale i pro něj je těžké být s Jiříkem. Jirka je totiž hlučný, vyžaduje moji stálou pozornost," vypráví Valešová. „Když se třeba se Standou učím, stále se snaží strhávat pozornost na sebe. Je to s ním složité, ale mají spolu hezký vztah. Standík ho brání, že by ho nedal, i když jsou také dny, kdy ho má dost. Někdy jsme z péče o Jiříka unaveni všichni," tvrdí matka.
Nepřehlédněte: Kapely ze severu chtějí podpořit mladé české fotbalistky na domácím Euru
KDE SE STALA CHYBA?
A ohlíží se 23 let zpátky: „Měla jsem normální těhotenství, Jiříček měl běžnou porodní váhu. Jen neměl sací reflex, pořád křičel, měl oči v sloup. Zůstala jsem tedy měsíc v nemocnici, krmila jsem ho po lžičkách, aby alespoň zbytek sacího reflexu neztratil," vzpomíná.
„Jenže pak zjistili, že když jsem byla těhotná, zřejmě jsem prodělala nějakou chřipku, kterou jsem ani nemusela pocítit," ohlíží se. Muselo to prý být v první třetině těhotenství, protože to hodně zasáhlo její dítě…
Psali jsme také: Sehnat dobrou pečovatelku je v kraji problém
Lékaři zjistili, že Jiříka zasáhl cytomegalovirus. Zprvu rodina vůbec nevěděla, jak moc je postižen. „Neuroložka v porodnici zjistila, že nemá správné reflexy. Rozhodli se, že ho budou sledovat, prognózy byly špatné. Někteří tvrdili, že bude nevidomý, pak jsem se dozvěděla, že bude opožděný. Paní doktorka na neurologii mluvila o tom, že bude ležák, ať ho radši dám do ústavu. Začali jsme tedy cvičit Vojtovu metodu 5 x denně," říká maminka.
Aktuálně je Jiřík částečně pohyblivý, hůř je na tom mentálně. „S tím nám asi nikdo nepomůže, myslím, že už se to ani nezlepší," posmutní matka.
„Za rok se naučí jedno, dvě slůvka, jde to všechno pomalu. Tím, že už je velký, naději na zlepšení moc nevidím. Vždyť už je mu 23 let. Ale chtěla bych, aby fungoval alespoň jako doteď, aby už se jeho zdravotní stav nezhoršoval."
ZAČALI TO HASIČI
Jedni z prvních, kteří Jiříkovi pomohli, byli ryjičtí dobrovolní hasiči. Sbírali víčka, následně se přidala i vaňovská dětská skupina Mozaika. To ona pro něj začala sbírat časopisy, je také místem, konkrétně její adresa Pražská 166/47, kde dál lze časopisy pro něj odevzdávat.
„Lidé nám časopisy vozí, už jich máme další plnou krabici. Ráda bych jim i za Jiříka i jeho rodinu poděkovala, vím totiž, že bude šťastný," řekla Jitka Rydvalová, předsedkyně DS Mozaika ve Vaňově.
„Těší mě, že Jiřímu pomohly dámy z děčínského sdružení Andělé bez křídel, a jak je na něj milá jeho paní učitelka, vlastně všichni učitelé i vychovatelé ze školy Pod Parkem. Dnes se lidi spíš postižených dětí štítí nebo bojí, otočí se zády. Jsem šťastná, že jiní lidé rádi pomohou," říká matka.
„Chcete-li také pomoci, ozvěte se prosím na číslo 606 381 109. Dohodneme se," dodává na závěr Jiříkova matka.
Čtěte také: Psycholog Josef Kovářík: Míša se možná ještě najde
