„Byla to vážně lidová veselice. Točili jsme na tři kamery, můj manžel Zdeněk, Eda Pech a já. Moje obavy z natáčení rychle rozptýlil fakt, že lidé v zajetí nadšení a radosti kameru takřka nevnímali. A pokud ano, spolupracovali s ní. Nic lepšího si kameraman nemůže přát," ohlíží se autorka snímku, který brzo čekají první filmové soutěže.
KAMERA SE NESMÍ KLEPAT
„Filmování to nebylo snadné. Všude je spousta emocí, kameraman pak neví, kam se dřív dívat," říká Krejčová. „Nejtěžší bylo jít s davem v průvodu popředu, stranou i pozadu, jak si to zrovna situace vyžádala. Přitom nesmíte upadnout, nebo se někam propadnout, ani se vám nesmí klepat kamera," popisuje filmařka.
Letos už stihla vyhrát prestižní 50. ročník ústecké soutěže Střekovská kamera. Při natáčení dokumentu v Brné jí pomohl asistent Jiří Kindl. „Neustále mě vodil za ruku, kontroloval moje kroky. Nebylo to pro mě obvyklé, ale bylo to důležité. Myslím, že na filmu je atmosféra znát," je ráda.
Krejčovou nadchlo zjištění, že se Ústí může jednoduše srovnat s masopustem někde na Moravě. I tady se lidé dokáží sejít, pobavit se a hodit za hlavu starosti navzdory hektické době.
