„Je to trup parníku Adler, který byl vyrobený pro Ústí v saské loděnici Übigau v roce 1896. Jezdili s ním převážně zaměstnanci Schichtových závodů z Ústí do střekovské části Kramoly," upřesnil historik Martin Krsek. Muzejníkům ho zapůjčil soukromý sběratel lodí z Prahy, který loď před lety zachránil před sešrotováním.

„Do muzea jsme plavidlo samozřejmě nedostali, je čtrnáct metrů dlouhé a tři metry široké. Postavili jsme ho tedy před budovu, kde plní funkci poutače na výstavu," doplnil Krsek.

Do svého původního působiště se Adler vrátil na pět měsíců. Transport a jeho umístění zajistily ústecké firmy. Podle řidiče Jiřího Pečivy z Chabařovic šlo o běžnou přepravu nadměrného nákladu.

ÚSTÍ BÝVALO NEJVÝZNAMNĚJŠÍM PŘÍSTAVEM MONARCHIE

„Náročné to nebylo, musel jsem jen občas dávat pozor v zatáčkách a při výjezdu z holešovického přístavu," popsal Pečiva. Při usazení parníku na trávník před muzeum pomáhal jeřáb. Muselo se taktéž sundat několik dopravních značek.

Ústí bývalo nejvýznamnější a strategické přístavní město rakouské monarchie. „Objemem překládky hravě předčila i mořský přístav v Terstu. V době vrcholu v roce 1903 se v Ústí obrátilo ročně sedm tisíc lodí se 3,6 milióny tun nákladu. Osobní parníky tu ve stejné době obsluhovaly i čtvrt miliónu pasažérů za rok. Na Labi byl provoz doslova jako na vodní dálnici," informoval ředitel Muzea města Ústí Václav Houfek.