Před tím sdružení Středohoří sobě, se skanzenem pořadatel akce, peklo poutní oplatky, ale moc se nedařilo. Raritou procesí byli tři hluchoněmí, dvě ženy a muž.

„Ponoukl jsem je ke zpěvu procesních písní," přiznal Jan Kvapil, duchovní otec znovuobnovené akce.

Středohořští ochotníci během procesí hráli duchovní frašku o sv. Magdaleně, i zpěv písně o této svaté byl tradicí.

Roli bych brala

„Na procesí jsem pravidelně, ve skanzenu mám stánek s ruční keramikou a háčkovanými medvědy. Zpívat na procesí je radost, je to pěkné setkání. Je dobře, že se tradice obnovují, byť jen z nostalgie. Roli ve frašce bych brala, také u stánku hraju, jsem součástí divadla," přiznala s úsměvem Jana Horská z Dubic.

„Na toto procesí jezdím skoro pravidelně. Je to pěkná tradice, líbí se mi tu. Člověk má občas zažít nějaké duchovno. Máří Magdalena je skvělá a její písnička jednoduchá," řekla Monika Pavelková z Ústí nad Labem.

„Magdalena pokazila, co se dalo," byla upřímná Denisa Šedivá. Čtvrtý rok hrála slavnou ženu, jejíž hříchy ve frašce napravila láska k Bohu.

„Změnit hru? Dnes už jsme více zaneprázdněni, rodiny se nám rozrůstají a tak je dobře, že své repliky dobře známe. Není moc času zkoušet. Ale možná by bylo zajímavější pro poutníky, nastudovat něco nového," soudila Denisa.

Trubky a bubny?

I Jan Kvapil by uvítal oživení procesí třeba trubkami a bubny, jak to bylo za baroka obvyklé. Spokojen byl i se mší svatou, ač ji vedl jiný kněz.

„Nebyli jsme doprovázeni jako v předchozích letech, ale kněží ve skutečnosti málokdy chodili s procesím. Poutníci si většinou museli stačit s kněžským požehnáním na začátku. P. Josef Mazura byl ale příjemný, pobožnost na konci v kostele sv Máří Magdaleny byla pěkná," dodal Kvapil poté, co poutníci dostali od skanzenu ještě teplé koláčky.