Kliknutím zvětšíteKněz posedlý fotografií. Takto dramaticky nazvali autoři více než třísetstránkový výbor originálních snímků fotografa zaměřeného na celé severozápadní Čechy. Byl jím německý duchovní Rudolf Jenatschke, který jako fotograf působil až do konce druhé světové války v Ústí nad Labem. Cenné jsou hlavně jeho záběry z pohnutého období první a druhé velké vojny.
Rudolf Jenatschke se narodil do mlynářské rodiny v ústeckých Neštěmicích roku 1879, do školy chodil v Mojžíři. Už jako malý podnikal výlety do blízkého okolí, to ale ještě nefotil. Na kněze studoval v Bohosudově a Litoměřicích. Jeho prvním misijním působištěm byla Krásná Lípa, právě tam také vznikla jeho první fotka. „Když opravovali věž tamního kostela, jeden ze stavebníků mu údajně půjčil fotoaparát a on blejsknul náměstí,“ připomněl ředitel ústeckého archivu a spoluautor knihy Petr Karlíček. Místní papírník pak Jenatschkeho fotku vydal jako pohlednici.
Když později duchovního přeložili do Ústí, vstoupil do právě vzniklého fotokroužku. A hned začal sbírat první ocenění v amatérských soutěžích.
Času měl dost
Focení se stalo jeho posedlostí. „Nikdy si nezaložil rodinu, a tak se tomu mohl věnovat na sto procent,“ přiblížil Karlíček.
Kněz nebyl příliš vytížen ani svou prací. „Byl nemocný na plíce, často jezdil na ozdravné pobyty do Itálie, a tak nemohl sloužit mše naplno. Působil hlavně jako katecheta, tedy učitel náboženství,“ doplnil další z autorů knihy, historik Vladimír Kaiser. V roce 1927 šel kněz do předčasné penze.
Třetím spoluautorem knihy byl kurátor sbírky fotografií ústeckého muzea Jiří Preclík. „Už do publikace s názvem 140 let muzea jsem o Jenatschkem připravoval heslo. V roce 2017 univerzita chystala sborník k roku 2018 s názvem Rok 1918 na Ústecku. Sem jsem napsal desetistránkový text o jeho životě do 18. roku. Pak přišel nápad na velkou soubornou knihu,“ ohlédl se Preclík s tím, že poté spolu s dobrovolníky vybral a naskenoval Jenatschkeho fotografie. Další práce už byla především na Karlíčkovi s Kaiserem.
Vznik knihy byl dobrodružný. „Už byla vysázena a připravena k vydání, ale nacházely se další a další snímky, a knihu jsme tak dokonce třikrát rozšiřovali,“ popsal Karlíček. Preclík totiž našel ještě kolem 250 Jenatschkeho signovaných kolorovaných diapozitivů z Polabí. A jiný muzejník, Martin Krsek, přišel s krabicí se 170 negativy Jenatschkeho snímků z rodiny ústeckého velkoprůmyslníka Ignatze Petschka nalezenými v soukromé sbírce. U Petschků se fotograf chytil a dotovali ho. „Zaplatili mu i osmiměsíční cestu do Spojených států v roce 1927,“ upozornil Kaiser. Fotky z této cesty ale autoři neobjevili.
Podle Preclíka byl Jenatschke výjimečný v tom, že fotil v době, kdy to bylo komplikované, a zabýval se tématy, jako byly fronty na tabák a chleba, vojenské vlaky či přehlídky. „Fotil i ve vypjatých situacích, třeba když se v roce 1918 v Ústí rabovalo. Jako kněz si to mohl dovolit. I tak fotil hodně věcí tajně. Největší cena jeho fotografií je, že máme zachycené věci, které nikde jinde zachycené nejsou,“ konstatoval Preclík.
Když padaly bomby
Další ceněné snímky pořídil Jenatschke v Ústí po bombardování města na konci 2. světové války v roce 1945. „Práskalo to kousek od jeho bytu, který byl pak neobyvatelný. Biskup Antonín Alois Weber pak souhlasil, že se Jenatschke může přestěhovat na faru do Českého Bukova,“ zmínil Kaiser další fotografovy osudy. Ten se v roce 1946 dobrovolně přihlásil do odsunu. V Českém Bukově totiž vážně nemocný Jenatschke osaměl, protože všichni jeho tamní farníci museli odejít do Německa.
Přes sovětskou okupační zónu se nakonec dostal do Bavorska. Po Československu se mu stýskalo. Podle dostupných pramenů už v Německu nefotil. Dožil v klášteře, v roce 1947 zemřel na dýchací potíže. Pak se na něj zapomnělo.
Výstavu Jenatschkeho fotografií chystá na jaro litoměřické muzeum.
1
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
