Generál Petr Pavel se v Ústí zajímal o to, jak kraj zvládl koronakrizi

Jarní pandemii jsme ustáli. Ale abychom podobné problémy byli schopni zvládnout i v budoucnu, musíme se poučit a také připravit. S tímto záměrem v těchto dnech objíždí republiku generál Petr Pavel s týmem iniciativy Spolu silnější. Jednal i s experty na boj s koronavirem v regionu. O aktuálních dopadech na obyvatele a plánech pro Ústecko na další měsíce s ním v salonku restaurace Větruše hovořili mimo jiné ústecký primátor, ředitelka krajské hygieny, šéf oblastní charity nebo místopředseda Okresní hospodářské komory.

Poznatky, které Pavel načerpal z tohoto setkání, chce jeho iniciativa spolu s výstupy z dalších krajů v září předložit veřejnosti i vládě. Ústecký kraj přitom podle generála zvládl situaci lépe než jiné kraje. „Především ve velice dobré komunikaci na úrovni kraje a města a mezi jednotlivými složkami, která byla zaměřena na velice pragmatické řešení krize a ponechala stranou politické členění. To nebylo všude takhle hladké,“ konstatoval Pavel, o němž se někdy hovoří i jako o jednom z možných kandidátů na příštího českého prezidenta.

Proč jste zavítal do Ústí?
Přijel jsem s kolegy s iniciativou Spolu silnější. V té se snažíme spojovat experty z různých oblastí, které byly relevantní pro řešení krize s pandemií Covid-19. Chceme získat názory, poznatky a zkušenosti z toho, co fungovalo a co ne. Tak abychom mohli dát vládě ucelený soubor doporučení, co by se na systému krizového řízení mohlo nebo mělo změnit. A to, aby naše reakce na příští podobnou krizi byla efektivnější, lepší a včasnější. Rozhodli jsme se proto udělat i několik kulatých stolů v krajích.

Ve kterých krajích?
Byly vybrány víceméně náhodně, ale také s ohledem na to, že jsme měli informace, že v některých krajích některé aspekty krizového řízení fungovaly lépe, některé hůře. A chtěli jsme přímo od expertů z krajů slyšet, jaké k tomu mají postoje. Začali jsme v Plzeňském kraji, pak jsme byli v kraji Moravskoslezském. Po Ústí navštívíme ještě Brno a České Budějovice. V Ústí jsme okolo stolu měli zástupce města, kraje, krajské hygieny, neziskových organizací, byznysu i charity. Bavili jsme se o tom, jak se s krizí vypořádal Ústecký kraj.

Šéf Velkého Března: Pivo šlo do bioplynové stanice, vyráběla se z něj elektřina

A jak si tedy s pandemií náš region poradil?
Byl charakteristický tím, že se tu v řadě oblastí dařilo lépe než v jiných krajích. Především ve velice dobré komunikaci na úrovni kraje a města a mezi jednotlivými složkami, která byla zaměřena na velice pragmatické řešení krize a ponechala stranou politické členění. To nebylo všude takhle hladké. Stejně tak tu funguje velice dobře součinnost mezi samosprávou, neziskovým sektorem a byznysem. Nešlo jen o výměnu informací, ale i o zapojení kapacit. Úspěšné bylo i to, že se tu podařilo zapojit síť místních komunitních center a knihovnu do řešení problémů. Ať už byly s distribucí ochranných prostředků, šířením informací, nebo i s pomocí různým rizikovým skupinám.

Mluvíte o pozitivech. Bylo ale v Ústeckém kraji skutečně všechno, jak mělo být?
Negativa se projevují průřezově všemi kraji. Jsou v neujasněnosti legislativy. V ne úplně optimálním nastavení krizového řízení pro typ krize pandemického charakteru. Protože my jsme udělali v minulosti zkušenost s povodněmi a na ně je šitý celý náš krizový systém – jeho struktura, procedury, nastavení koordinace i třeba tvorba zásob. Ústecký kraj byl povodněmi postižen několikrát a poměrně vážně, takže tady je systém pro reakci na povodeň nastaven velice dobře. V jiných krajích tuto příležitost a zároveň smůlu neměli. Ale pandemická situace vyžaduje úplně jiný přístup. A tady se ukazují problémy společné všem krajům.

Mostečanka pracuje v emirátech. Sní i velblouda, aby neurazila hostitele

Jaké ty problémy jsou?
V komunikaci mezi resorty na úrovni státu. Mnohdy si opatření a doporučení z ministerstva zdravotnictví, vnitra či práce a sociálních věcí protiřečila. A samosprávy se pak velice těžko dobíraly toho, co tedy vlastně mohou nebo co by měly realizovat a jak. Zároveň po dlouhou dobu zůstal mimo záběr státu a samospráv sektor spravovaný neziskovými organizacemi a charitami jako domy pro seniory, „eldéenky“, azylové domy a další. Nejenom že tato zařízení zůstala bez ochranných prostředků, ale zároveň se v nich nedala bez úprav realizovat opatření nařízená vládou. Protože ta prostě nezohlednila specifika těchto zařízení.

Žijete v malé vesnici na Podřipsku, v Černoučku. Jak reagovala na krizi tato obec?
Starostu jsem samozřejmě zpovídal jako jednoho z prvních. Potvrdil mi to, co se mi objevuje v makroměřítku také. Že naprostou většinu informací získával z médií a orientoval se v tom stejně těžko jako většina samospráv vyšších stupňů. Další věc je, že v těchto malých obcích jsou zastupitelstva složena z pěti, sedmi lidí. A kdykoli kdokoli vypadne, jde pak o velmi citlivou ztrátu. Takže i malým obcím se bude jednat mnohem lépe, pokud bude naprosto jasně aktualizován krizový plán na pandemickou situaci. Například by měl každý starosta mít naprostý přehled o tom, kolik lidí v rizikových skupinách má ve své obci a jakým způsobem jim může pomoci. Ať už se to týká distribuce potravin, ochranných prostředků, léků nebo třeba nákupů. Tyto věci se mnoho starostů učilo za pochodu. Někteří z nich si to už zapracovali do své dokumentace, ale někteří reagovali naprosto spontánně. Pokud dojde k tomu, že se vymění starostové a nastane další podobná krize, museli by si projít stejným procesem. Pokud se to ale podaří nastavit tak, že každá obec bude mít aktualizovaný i pandemický plán, bude se na to starostům mnohem snadněji reagovat. Protože prostě otevřou příslušnou stránku a pojedou opatření po opatření.

Mluví se o vás jako o možném kandidátovi na našeho příštího prezidenta. Už máte jasno v tom, zda do toho půjdete?
Tato otázka zaznívá poměrně často. Pro mě je to ale ještě doba velice vzdálená. Nechci se dívat tak daleko dopředu, protože může nastat spoustu změn. I v osobní situaci – zdravotní, rodinné. Takže bych nerad dělal plány na roky. Teď mě zaměstnává iniciativa Spolu silnější. A uvidíme, co bude dál. Řekl jsem ale jasně, že jsem připraven nabídnout svou službu této zemi, pokud o to bude zájem. A to platí.