Jiří Svoboda je autorem několika výpravných knih o severočeské přírodě, kterou se během let naučil nejen perfektně znát, ale zvěčňuje ji i na fotografiích pořizovaných při svých téměř každodenních výletech po Českém středohoří a Krušných horách.

Kdy poprvé ve vás uzrálo rozhodnutí, že se budete věnovat psaní knih?
Bylo to hodně brzo, vlastně už na základní škole. Už tehdy jsem koketoval s představou, že se stanu spisovatelem nebo malířem, práce s textem a malování obrázků mě vždycky přitahovaly. Měl jsem to štěstí, že obojí se mi postupně začalo plnit.

Jste znám svými publikacemi o severočeské přírodě, ale málokdo ví, že k vaší knižní prvotině vás inspirovaly kraje mnohem vzdálenější.
Ano, první kniha byla inspirována dějinami starého Egypta a nesla název „Tajemství Otce děsu“, což je odvozeno od Sfingy, protože Otec děsu je arabský ekvivalent tohoto názvu. Kniha byla takovým shrnutím historických faktů i dosud neobjasněných záhad spojených právě se Sfingou a pyramidami, i když v případě pyramid se neomezovala pouze na pyramidy egyptské.

V té knize jste se realizoval nejen jako autor textu, ale také jako ilustrátor a fotograf. Předcházela jejímu vzniku i návštěva Egypta?
Samozřejmě, musel jsem si udělat představu o zpracovávaném tématu a kde to bylo možné, pořídil jsem si vlastní obrázky. Ty jsem pak doplnil řadou vlastních kreseb nejrůznějších vyobrazení, reliéfů a památek, jejichž vyobrazení se sice už vyskytovala ve starší literatuře, ale já s jejich kvalitou nebyl spokojen, takže jsem je nechtěl přebírat. Naopak, zpracoval jsem je po svém tak, aby byly co nejnázornější. Vše jsem doplnil grafy, z nichž je například patrné porovnání proporcí některých památek a objektů. Například v Menkaureově pyramidě jsem na vlastní oči spatřil kamenné bloky o hmotnosti 220 tun, což jsou proporce malého domku, a člověk stále žasne, jak mohli jejich tvůrci s něčím takovým manipulovat.

Jak se díváte na dosud spolehlivě nevyřešenou otázku stavebních technologií, které starověké národy používaly k vybudování třeba právě pyramid?
Přestože do dnešních dnů vznikla celá řada teorií snažících se vysvětlit postupy stavby pyramid, ani jedna z nich není uspokojivá. Problém je, že ze strany samotných Egypťanů nám chybějí základní informace. Což je trochu zarážející, protože o ostatních aspektech svého života nám zanechali poměrně podrobné zprávy – ať už šlo třeba o techniky balzamování nebo výrobu piva. V případě tak významné činnosti, jako je budování monumentálních staveb typu pyramid, byli neuvěřitelně strozí. Ono je vůbec zvláštní, že ač povrchy staveb, například zdi chrámů, jsou často bohatě vyzdobeny malbami, reliéfy a pokryty nápisy, v komorách těch nejstarších pyramid nic takového nenajdeme. Jen hladké povrchy, z nichž dobu vzniku vyčteme jen velmi těžko.

Vaše druhá kniha je už profesionálně zpracovaná obrazová publikace, z níž je patrné, že autor je velmi erudovaný v přírodních vědách. Studoval jste tento obor?
Vůbec ne. Mým oborem byla práce s grafikou, což jsem zúročil už počátkem 90. let minulého století, kdy vznikaly nové pracovní příležitosti v oboru a k nám začala pronikat počítačová grafika. Já své první uplatnění našel v redakci tehdy ještě Severočeského deníku, kde jsem přepisoval texty redaktorů a reportérů do počítače. Když redakce postupně přešla na model vlastního grafického studia, stal jsem se grafikem. Později jsem nastoupil do nově vzniklé reklamní agentury, kde už jsem se grafice věnoval naplno. Později jsme s kolegy založili vlastní grafické studio, a to funguje dodnes.

A tehdy vznikl nápad zpracovat knihu o severočeské přírodě?
Vlastně ano, prvotní impuls se datuje právě do této doby. Projížděli jsme tenkrát společně s kolegy Labské údolí, o němž každý ví, že je neobyčejně krásné a plné jedinečných přírodních scenérií. Já se z auta po všech těch krásách rozhlížel, a tak trochu jsem si „naběhl“, když jsem prohlásil: „Tady je fakt krásná příroda. Stálo by za to, kdyby o ní někdo zpracoval knihu.“ No a můj kolega reagoval: „Tak to udělej.“ Tak vzniklo rozhodnutí zpracovat soubornou publikaci s názvem Tajemství Českého středohoří, do níž jsem si postupně připravoval a rozděloval témata. Jedno z nich byly například vodopády. Pátral jsem v literatuře, v archivních pramenech a samozřejmě jsem se snažil všechny osobně navštívit a zdokumentovat. Nakonec jsem zjistil, že jich je v dané oblasti mnohem víc, než se můžeme dočíst.

Kromě přírodovědných témat jste zabrousil i do oblasti historie – konkrétně se zabýváte i otázkou starověkého a středověkého osídlení Českého středohoří, že?
Ano, tahle oblast byla vždycky významná ze strategického hlediska, takže ještě dnes tu můžeme nacházet místa, kde bývala hradiště a kde skoro na každém druhém kopci nacházíme zbytky hradů.

Obsáhnout tak široké spektrum odborností vyžaduje určitě hodně času a studia. Jak jste se k informacím dostával?
Přírodní vědy mě bavily už od dětství. Sbíral jsem kameny, poznával květiny, takže jsem postupně nastudoval vše, co bylo k takové práci třeba. Samozřejmě jsem využíval i spolupráce s odborníky, což platí dodnes. Příkladem takové spolupráce je třeba nedávno vydaná kniha o orchidejích Českého středohoří trojice autorů Karla Nepraše, Romana Kroufka a Vlastislava Vlačihy, na které jsem měl tu čest se podílet jako grafik a přispěl jsem i několika fotografiemi. Účastnil jsem se nejrůznějších přednášek, botanických kurzů, které pořádala například Agentura ochrany přírody a krajiny, a postupně jsem začal vnímat severočeskou přírodu jako skutečný poklad a historické dědictví, které bylo dlouho nedoceněno. A protože publikace o Českém středohoří zaznamenala velký úspěch a dočkala se velmi brzy dotisku, následovalo po dvou letech volné pokračování v podobě další výpravné knihy, a nakonec jsem podobným způsobem zpracoval i východní část Krušných hor.

Je pravdou, že severní Čechy, snad vyjma Českosaského Švýcarska, stály až do nedávna na okraji turistického zájmu. Myslíte, že se v tomto ohledu situace mění?
Potenciál oblasti Českého středohoří a Krušných hor z hlediska turismu je obrovský a stále a rychle se rozrůstá. Její součástí jsou naprosto unikátní krajinné celky s výskytem vzácných druhů rostlin i živočichů, s biotopy, které najdete opravdu jen na severu Čech, a navíc je to kout s velmi dlouhou a bohatou historií z hlediska osídlení krajiny. Když srovnáme, v jakém stavu byla severočeská příroda před třiceti lety a v jakém je dnes, musíme objektivně konstatovat, že došlo k obrovskému zlepšení. To samozřejmě přispívá k tomu, že tuhle oblast začíná objevovat čím dál více návštěvníků, protože příroda severních Čech má už dnes opravdu co nabídnout.

Rychlá soutěž
Soutěž Deníku o tři výtisky výpravné publikace Tajemství Českého středohoří od Jiřího Svobody s věnováním a podpisem autora. Správnou odpověď pošlete na mail ustecky@denik.cz do pondělí 13. 7. Prvním třem pošleme zmíněný dárek.
Otázka: Ve kterém městě v kraji se nachází Muzeum českého granátu?

 Pavel Mészáros