Cestu na příjezdu ke stavidlu rybníku pokrývají výmoly, popraskaným asfaltem místy raší plevel. O sto metrů dál stavební stroje stojí na ploše, která ze všeho nejvíc připomíná čerstvě uklizenou skládku: uježděná hlína, na které nic neroste.

Nejvíc ovšem pamětníky původního rozsáhlého rekreačního areálu s kempem a restaurací rozčiluje, že už se ani nemohou projít po břehu. Například Jitka Dvořáková ráda vzpomíná na festivaly a koncerty devadesátých let, které tu tehdy pořádali. „Člověk se tu vyblbnul. Vykoupal se, zašel tu na pivko, dalo se tu přespat klidně celý víkend. To bylo řečí, že u břehu bude pětimetrový pás, kterým se bude moci chodit. Tady projede tak akorát bagr,“ zlobila se.

Skutečně, na březích překážejí přerostlé stromy, bujné křoviny i plevel, sem tam nějaký ten panel a někdy dokonce i stavební odpad. „Místním zbohatlíkům je to asi jedno, jinak by s tím něco udělali. Buď by s tím zašli na radnici, nebo to posekali sami. Však by je to stálo jen trochu práce,“ rozčílila se pamětnice, která by sem ráda občas zašla na procházku kvůli svým vzpomínkám, které na Habrovický rybník má.

Tak vypadala habrovická plovárna v roce 2011:

Satelitní městečko tu vyrostlo až v posledních pár letech. O habrovické přírodní koupaliště se dříve staraly Městské služby, podobně jako o Brnou nebo Klíši. Potom ale město Ústí nad Labem pozemky v roce 2004 prodalo firmě Spobyt, ta už zanikla, spolkl ji holding CPI. Později koupaliště a chatová osada v Habrovicích opět změnila majitele, počátkem července 2008 ji koupil Jaroslav Beránek. Parcely poté několik let zůstaly nevyužité a areál zcela zchátral.

Město ovšem zhruba rok před prodejem pozemků Spobytu nechalo Habrovický rybník revitalizovat. Vodní plochu odbahnilo, zrekonstruovalo kamenný obklad hráze, vystavělo nový požerák, bezpečnostní přeliv a loviště ryb, upravilo břehy a porost. Celkové náklady překročily 35 milionů korun. Dotace poskytnutá z Evropského fondu pro regionální rozvoj činila přes 26,6 milionu a dotace ze Státního fondu životního prostředí přes 3,3 milionu korun.

Když začaly první stavby, město skutečně několikrát slíbilo, že mezi břehy a stavebními parcelami zůstane pětimetrový pás, kterým bude možné procházet. Právě ten je dnes zcela zarostlý. Břehy tak už tehdejší pláže ničím nepřipomínají. Hana Štrymplová, starostka centrálního městského obvodu, který má péči o zeleň na starosti, slíbila, že nechá problém prověřit. „Provedeme tu místní šetření a podle jeho výsledků se rozhodneme, co s tím dál dělat. Víc k tomu prozatím nemohu říci,“ poznamenala.

Obyvatelé místních domů příliš sdílní nejsou. Jednak jsou schovaní za ploty svých pozemků, jednak se s nikým, kdo k vilám zabloudí s fotoaparátem, nejspíš ani moc bavit nechtějí. „Tady je všude soukromý pozemek, tady byste neměl být. Mě odsud posledně už vyháněli. Chodím sem na procházky celý život a teď by mi někdo chtěl diktovat, co smím,“ postěžoval si jeden ze zahrádkářů zdejší kolonie.