„Tak jaká?" táže se zvědavě muž v modrobílých retro plavkách stejně oděného kolegy.

„Dobrá, dobrá," ujišťuje ho o kvalitě vody ten odvážnější z obou plavců. Dětem, které vodu Habrovického rybníku ozkoušely jako první, přitom už modrají rty a zuby jim o sebe drkotají o sto šest.

Lázeňskou sezónu na Habrovickém rybníku ve čtvrtek odpoledne oficiálně zahajuje předseda sdružení Stop tunelům Jan Kvapil. „Touto nostalgickou retro akcí jsme si chtěli připomenout, jaké to na Habráku bylo, když ještě sloužil svým účelům," přibližuje smysl akce nazvané Lázeňská sezóna na Habráku aneb Nakonec otevřeno Jan Kvapil.

Pláž s odpadky

V pruhovaných plavkách mu při  úvodním proslovu sekunduje Tereza Silbernaglová z druhého pořádajícího sdružení Ústí.nl. „Pláž ještě ve středu rozhodně nevypadala jako dnes," ujišťuje všechny přítomné. „Vysbírala jsem tu pět igelitek odpadků. Pánové tu ještě ve čtvrtek ráno museli sekat," říká.

Kolem se plevel šplhá až do výšky půl druhého metru. Vytvořený plácek přímo na břehu rybníku nyní však okupují desítky Ústečanů.

„Chodili jsme sem moc rádi. Přespávali jsme v chatkách, pořádali tu spoustu školních akcí," vzpomíná jedna z návštěvnic akce, Ústečanka Jaroslava Pejšová.

V retro stylu

„Přitom je to krásné místo, voda tu je úžasná a přírodních koupališť v okolí města není tolik, abychom tohle nechali jen tak zpustnout," dodává.

Teplota lehce nad dvacet stupňů a slunce pomalu zacházející za blízké stromy do vody příliš nadšenců ale neláká. Děti se proto raději věnují soutěžím a hrám, které pro ně připravili členové sdružení Rodina spolu.

„Naplánovali jsme samé retro hry, které děti už možná ani nebudou znát. Cvrnkání kuliček, naplňování lahviček vodou, omalovánky nebo přebírání provázků. Tady budou muset se zaškolováním nejspíš pomoct rodiče," usmívá se Jana Vičarová.

Rodiče nakonec musí asistovat i ve snažení svých ratolestí dostat porcelánové kuličky do v zemi vyhloubené díry. Odměnou pro všechny jsou jak jinak než retro bonbóny.

Vzpomínání u fotek

„Ještě tu máme soutěž o nejhabrákovatější fotku," upozorňuje návštěvníky rybníka Jan Kvapil a vybízí všechny, kteří z rodinných alb vyjmuté fotografie s námětem Habrovického rybníku donesli, aby je kolíčky připevnili na napnutou šňůru.

„Protože se nám tu sešlo i hodně psů, ještě připojujeme soutěž o nejhabrákovatějšího z nich. To bude ten nejostřejší a nejmokřejší," vykřikuje ve stylovém koupacím úboru do davu Ústečanů.
Zatímco dospělí vleže na dekách zbavují špuntů první lahve vína a začíná se ozývat i syčení plechovek s pivem, Jan Kvapil připomíná nedávnou historii mezi lidmi oblíbeného koupaliště.

V místech, kde kdysi stála restaurace, sprchy i toalety, dnes leží hromady suti a kamení. Pláž je zpustlá a poničená po nájezdech divokých prasat.

„Přinesli jsme i hrabičky. Každý, kdo chce, může si tu metr čtvereční pláže upravit, srovnat terén. Časem třeba uvedeme koupaliště do původní podoby," snaží se náladu přítomných opět pozvednout Jan Kvapil.

Jak za starých časů

Atmosféru nasátou nostalgií podporují nejen lidmi přinesené škvarkové placky, špekáčky a další retro dobroty, ale i historky, které si mezi sebou předávají.

„Chodívali jsme sem ještě s babičkou. Jednou mi tu loďka přejela nohu. Část rybníka totiž byla určená plavcům, na druhé půlce se jezdilo na lodičkách a šlapadlech. Motala jsem se, kde jsem neměla," vzpomíná s úsměvem Pavla Čápková ze Všebořic.

„Byli jsme tu před lety ještě na posledním rozloučením s Habrákem. Hrála tu kapela, bylo živo. Je hezké, že se sem podařilo život vrátit, i když na jediný den," doplňuje ji Jaroslava Pejšová.

Jak šel čas na Habrovickém rybníku V roce 2004 město koupaliště prodalo i s dalšími okolními pozemky včetně funkčních chatek, restaurace, sociálního zařízení a parkoviště za milion korun firmě Spobyt, později CPI Group. Podle zjištění sdružení Stop tunelům, jehož členové na situaci kolem Habrovického rybníku už několik let upozorňují, prodala později firma Spobyt rybník společnosti UDES. Koncem roku 2011 se z rekreační zóny po změně územního plánu stala plocha určená k výstavbě rodinných domů. Areál začal postupně chátrat.
Zhruba dva hektary pozemků, na kterých dosud nikdo nic nestaví, v současnosti vlastní podnikatel Jaroslav Beránek, který dlouhodobě žije a podniká na Floridě. Ve vlastnictví města zůstal samotný rybník a úzký pás zeleně kolem něj, který ze zákona zastavět nelze. Péče o zeleň na tomto území spadá do povinností centrálního městského obvodu. Rybník město pronajímá rybářům. Ti tu v minulosti museli řešit například potíže s bezdomovci, kteří se do okolí stahují a načerno loví ryby.