Vyrovnaná řada vojáků s vysokou čákou na hlavě a v bílé uniformě. Spořádaně naládují křesadlovou pušku. Zamíří a na povel důstojníka vypálí. Nad hlavou jim plápolá žlutě zlatavý prapor s dvouhlavým orlem dynastie Habsburků.

Ústeckou historickou jednotku vede Jiří Bureš, kurátor vojenských sbírek ústeckého muzea. „Kromě napoleonských válek děláme ještě sedmiletou válku," přiblížil.

Spolek vojenské historie Ústí nad Labem má zhruba dvacítku členů. Oblékají uniformu Kolowratova 36. pěšího pluku, který v té době přesídlil velitelství z Mostu do Litoměřic. Samotné Ústí vojenskou posádku nemělo. Koníček je to atraktivní, ale velmi drahý.

Nákladný koníček

Nejdražší z celé výbavy prostého fyzilíra, tedy střelce řadové pěchoty, je samozřejmě funkční replika dobové křesadlové pušky. Ta přijde až na patnáct tisíc korun. Boty na dva a půl tisíce. Čáka, tedy vysoká vojenská čepice, na další dva tisíce. Metr látky na uniformu kolem pěti stovek. Šavle od dva a půl tisíce a výš.

Dokonce ani výroba výstrojních součástek není z nejlevnějších, má li být autentická. O tom ví své Josef Sotona, který pro spolek vyrábí například čepice a kožené části. „Jedna čáka mi čistého času zabere tři dny," vysvětlil Sotona. „Torzo je vyrobené z kartónu, napuštěného barvou a disperzí. Vevnitř je polstrování, venku štítky a pompon podle dobové dokumentace. Tahle konkrétně je vz. 1811," líčil.

ČÍSLO DNE: 800 Zhruba 800 rakouských vojáků všech národností monarchie, tedy i české, včetně rodáků z Ústecka, v bitvě u Chlumce buď padlo, nebo bylo zraněno. Shodou okolností, zhruba 800 vojáků z historických jednotek se zúčastní v uniformách Napoleonovy i Spojeneckých armád rekonstrukce bitvy k jejímu 200. výročí.

Vojenská torna, zvaná lidově tele pro použitou kůži a kožešinu na víku, zabere osmdesát hodin čistého času. Všechno je šité ručně. „Například jsem připravil pro muzeum pár takových toren, všechno ručně šité. Je to velice pracná záležitost, teď pomalu nevím kam skočit dřív."

Navzdory všeobecně rozšířenému přesvědčení vojenský život spíš lid prostý pozvedl. Především ty nejchudší, kteří do armády rukovali. „Ono to mělo dvě roviny. V době míru, jelikož vydržování armády je drahé, odcházeli vojáci na takzvaně trvalou dovolenou," přiblížil muzejník Bureš.

Rukovat pak vojáci museli v době války. V kasematech pak podléhali dennímu řádu. Budíček, hygiena, rozcvička, tak jako donedávna v armádách občanských. Dokonce poddůstojníci museli podle řádů na hygienu a výměnu prádla dohlížet, jelikož to nebylo běžnou součástí života.

Život vojenský

„Vojáci dostali stravu, 5 krejcarů na den, to bylo tak na jedno pivo. Když táhli do pole, dostali o krejcar na den víc. K tomu zvýšené dávky tabáku, chleba, pití a podobně. Na druhou stranu, stále existovaly tělesné tresty. Hodně záleželo, jak se k vojákům chovali důstojníci," dodal Bureš.

Například rakouský vojevůdce, kníže Karel Schwarzenberg v roce 1812 v Rusku se snažil boji vyhnout, protože vojáky chtěl ušetřit, ale také zřídil vojenskou policii, aby udržel kázeň.

Možnost vidět v Ústí historická vojska se naskytne v pátek 30. srpna na Mírovém náměstí a pak samozřejmě v sobotu 31. srpna u Přestanova. Akce pořádá Ústecký kraj, ústecké muzeum, Spolek vojenské historie Ústí a Historický spolek města Bíliny i město Ústí nad Labem.