Hoblinky máme někdy i v posteli, směje se šikovný řezbář z Ústecka

„Mám to támhle ve vitrínce. Snažil jsem se, ale dopadlo to katastrofálně," směje se a nesměle ukazuje postavičku rybáře s plnovousem. Pravdu ale nemá. Dřevěný mužík jako by mu z oka vypadl.

Na jeho pracovním stole leží nástroje prapodivných tvarů. Některé jsou jen tak pohozené, protože se před chvílí zarývaly do dřeva, jiné čekají ve stojanu, další desítky se schovávají v šuplíku. Na zemi jsou hoblinky a z reproduktorů hraje rádio.

Devětašedesátiletý Luboš Novotný zrovna dokončuje výjev rybáře, který u vody čeká na úlovek. Ručně vyřezávaný obrázek si pak nový majitel bude moci pověsit na zeď. „Už dodělám jen rybu, pozadí a dočistím to. Pak se dřevo namoří, vybrousí, natře voskem a bude hotovo," říká šikovný řezbář.

S dřevem pracuje už čtyřicet let. Přesto svá díla ještě nikdy veřejně nevystavoval. Výjimkou je jen betlém, který je nyní k vidění ve starožitnictví na Masarykově ulici v Ústí nad Labem. Na zhruba sedmdesátce postaviček řezbář pracoval osm let. Není divu. Vyřezáváním se totiž baví jen v zimě. „Léto s manželkou trávíme v jižních Čechách. To většinou chodím na ryby a starám se o svých devadesát bonsají, takže mám úplně jinou náplň," usmívá se Novotný.

Postavičky či ručně vyřezávané obrázky dovede vytvořit do týdne. Nejraději pracuje brzy ráno. „Klidně vstanu v pět hodin a začnu vyřezávat, protože to všichni ještě spí a já mám klid. Přes den je to trochu horší, ale věnuju tomu každou volnou chvilku," vypráví.

PŘEBYTEČNÉ MUSÍ PRYČ

Tvoří většinou z lípy, která je na vyřezávání nejlepší. Vyzkoušel ale i mahagon nebo olivu. „To je nádherné dřevo, ale tvrdé. S ním je to šíleně pracné," podotýká.

S návrhy a nápady přichází sám, někdy ale pracuje i podle obrázku či fotografie. Vše si nejprve nakreslí na papír, následně na špalek, který nahrubo ořeže. „A pak to přebytečné musí pryč. To je na tom to nejtěžší," říká a ukazuje zárodek další postavičky.

Při práci řezbář využívá řadu nejrůznějších nástrojů. Za ty roky jich posbíral asi padesát. Některá dláta koupil, jiná dostal, několik si jich ale sám vyrobil. „Třeba hodně úzká dlátka se nedají sehnat, tak jsem si je udělal ze starých břitev. Sice jsem je brousil dlouho, ale stojí to za to," říká vyučený dřevomodelář. Jemnou ruční práci se ale učil sám. Nikdo mu neradil, odborné knihy nečetl. „Šlo to stylem pokus omyl," vzpomíná.

Jeho prvním počinem byl ozdobný rám na zrcadlo. Dodnes mu visí v obýváku. Vyřezal ho, když před čtyřiceti lety ležel v nemocnici. Kvůli zdravotním problémům musel nakonec ve svých třiceti letech do invalidního důchodu. Od té doby ve volném čase vyřezává.

UŽ JE NEPOČÍTÁ

Velkou oporou je devětašedesátiletému řezbáři manželka. Přestože ho někdy kritizuje. „Koukne na to a říká: Podívej se, vždyť to máš celé nakřivo!" popisuje Novotný s úsměvem. Na piliny a hobliny všude kolem si jeho žena už prý zvykla. „Samozřejmě je má někdy i v posteli, ale bere to naprosto perfektně," dodává Novotný.

Svá díla si vystavuje doma v obýváku nebo daruje přátelům. Kolik jich už dohromady vyřezal, Novotný nepočítá. Už jich bude několik set. K největším výtvorům patří asi metrová soška trolla, kterou věnoval kamarádovi.