Některá místa zůstala dodnes a třeba jen změnila jméno. Jiná definitivně zmizela. Navždy se za nimi zavřela vrátka dějin. V Grandu je banka, v automatu pod Bohemií fastfoody a obchody s oblečením a dalším zbožím. Kde byla oblíbená a při pátku vždy plná Budvarka, najdete dnes Tyršovku, která je spíš pro mladší generaci. Hospůdka U Studánky zmizela úplně s ulicí Na Nivách. Stejně tak oblíbenou pivnici Na Předmostí nahradila herna.

Ústečané ale nezapomněli a zániku svých oblíbených podniků dodnes litují. Třeba Věra Kousková chodívala do Jitřenky na snídani i se synem. Jezdívala z Neštěmic autobusem, přestupovala na Mírovém náměstí a pak pokračovala na Střekov do podnikové školky a poté Setuzy.

Syrové snímky kulis Ústí z 80. let zachycují paradoxy doby dožívajícího socialismu.
Takhle žilo Ústí. Fotky z 80. let ukazují obyčejné lidi i svět zaniklých putyk

„Otvírali hodně brzy. Prodavačky ale byly veselé a příjemné, opravdu skvělé. Samozřejmě tam měli kakao, koblihy, vdolky, odpoledne si pamatuji dršťkovku. U vchodu u pultu prodávali snídaně, o kus dál chlebíčky, mléčné koktejly, čaje a kafe. Bylo to super, je toho podniku škoda,“ vzpomínala na zaniklou prodejnu a přidala pár dalších podniků, jako Sever a jeho potraviny s bufetem v patře, restauraci s bufetem a barem Londýn, taneční sál ve Falku, první Vietnamskou restauraci Hanoj.

Ostatně, na Jitřenku si vzpomíná z dětství i ředitel ústeckého muzea Václav Houfek, který sem chodíval ze zelené školy, kde v té době bývala základka, na špekové knedlíky se zelím. „Když na mě přišel hlad, tak za levný peníz mě nakrmila právě Jitřenka za pětikačku,“ zasmál se.

Ústecká předrevoluční i porevoluční „bohéma“, a nejen ona, se slzou v oku vynáší do nebe klasickou pivnici Na Předmostí. „Byl to jedna z mála podniků, takových těch klasických pivnic, otevřených už od pěti ráno. Nacházela se na ideálním místě mezi nádražím a u zastávky MHD. Lidi ji měli po ruce a zachovávali tam pořádek. Měli i slušné pivo, ústecké,“ popsal ústecký novinář na penzi František Roček.

Největší legendou devadesátek bude pro Ústí zřejmě Tukan a Zeppelin, hudební kluby sídlící v bývalém Divadle hudby v Klíšské ulici naproti Mánesovým sadům.
Neprakta, Tipáč, Tukan. Na legendy „devadesátek“ vzpomínají fanoušci pořád

Hodně pamětníků vzpomínalo, že se tam dalo sehnat tehdy oblíbené pivo značky Gambrinus, které prý pouze zdejší personál dokázal natočit tak, aby si zachovalo svou kvalitu. To si ovšem Roček nepamatuje. „Já všude pil desítku Březňák. Nakonec ta hospoda je pryč, ale je tu Nové Předmostí o kousek dál, se stejným personálem a zvyklostmi. Vypadá to stejně, proto tam chodím,“ líčil a nezapomněl ani zmínit, že po noční z chemičky chodíval na jídlo do automatu pod Interhotelem Bohemia. „Tam měli nalevo pultový prodej a napravo na stojáka stoly s výčepem, aby si člověk mohl dát k jídlu pivo,“ pokračoval.

Sem chodil i ředitel muzea Houfek. „Automat byl super, také jsem jako kluk chodil na oběd do Grandu, tam jsem si dal sekanou za sedm kaček k obědu a zase běžel dál. Před válkou tenhle podnik býval skutečně luxusní záležitost. Fungovalo to tak snad až do padesátých let,“ popsal.

Absolutní špička

Existovala také Krušovická restaurace, na tu si vzpomněl bývalý reportér Roček. „Jak je ten americký bufet u nádraží na rohu, tam byl pultový prodej a za korálky stoly a hospoda. Nahoře nádražní restaurace, taky hodně navštěvovaná a se solidní pověstí,“ přidal další podrobnosti.

Ovšem za absolutní špičku a nejoblíbenější ústeckou restauraci má ředitel Houfek někdejší Budvarku v dnešním Tyršově domě patřícím sokolské organizaci. Dnes již zanikla. Bývala to ale starobylá restaurace, která vznikla na konci 19. století. Kdysi zde hosté zažili první promítání filmu v dějinách města Ústí. Bratři Lumiérové se tu zastavili během cesty a v zadním sále připravili filmové představení. Původně restaurace patřila německým turnerům, což je obdoba českých sokolů, po válce ji dostali právě oni.

Samoobsluha na Skřivánku během svátků vánočních, rok 1967.
Prefa, Jitřenka, samoobsluhy, sklárny. Poznáte se? Sem jsme chodili do práce

„V horním sále měli společenskou místnost a já si pamatuji, že to byla jedna z vyhlášených hospod jak na oběd, tak pití. V pátek měli nacpáno, a když jsme měli nějaké sezení nebo konferenci, tak jsme tam vždy skočili. V roce 1999 jsme tady zakládali Společnost pro dějiny Němců v Čechách, která je jedním ze zakladatelů Collegia Bohemicum spravujícího stálou výstavu o českých Němcích,“ řekl Houfek a dal k dobru poslední vzpomínku. Na hospůdku U Studánky, kam chodil na pivo z gymnázia. „V rohu měli kamínka, bylo to takové hezké,“ dodal.