Budeme v něm zveřejňovat archivní snímky z obcí Ústecka (ale i z různých spolků, sportovních klubů, zájmových sdružení atd.) z let 1918 až 1992. V dalším díle navštívíme centrum Ústí nad Labem.

Máte doma také zajímavé snímky z našeho regionu z těchto let? Pošlete nám je na ustecky@denik.cz.

Co říkají o krajské metropoli její obyvatelé?

Dagmar Škaloudová, 40 let, referentka ÚMO město, Ústí
„Žilo se mi tu dobře, vyrůstala jsem na poměrně novém sídlišti, na Kamenném vrchu. Auta moc nejezdila, silnice i parkoviště byly naše. Ráda vzpomínám na kamarády z venku, hráli jsme všechny možné míčové hry, jezdili na kole. Je to pro mě ale už dost dávno…“

Anna Wardaková, uklízí na ÚMO Centrum
 „Navštěvovala jsem 2. ZDŠ v budově, kde je dnes muzeum. Nezapomenu na třídní Slávku Vorlovou, ženu krátce před důchodem. Učila přírodovědu i zeměpis, vše vysvětlila, pěkně pracovala s mapami, byla zlatá. Já, Mirek Macháček i další spolužáci jsme byli syčáci, ale uměli jsme se k učitelům chovat. Hluk byl jen o přestávkách, ne jako dnes pořád… O zimách se v Ústí špatně dýchalo, jinak myslím se moc nezměnilo. V zimě jsme se bavili v Parku republiky nad DK Ústí, tam jak je ježek. S vnuky (9 a 5 let, jsou to ještě mí mamánkové) moc není kam jít. Jsou tu všude dost feťáci a bezdomovci, škoda mluvit…“

Roman Navrátil, 49 let, centrum Ústí
„Do 24. ZDŠ jsem to měl kousek, nemůžu si na nic stěžovat. Byly to roky 1975 až 1883, byla to osmiletka. Učitelé byli v pohodě, někteří přísní a jiní hodnější. Byli jsme naučení, že jsme si hodili tašku domů a šli ven. Našli si svoji zábavu, hráli fotbal, třeba, nepotřebovali počítače… Stavěli jsme si bunkry, hráli na policajty a na zloděje. Bylo tehdy méně zastavěných nebo oplocených ploch, měli jsme větší rozběh, víc zábavy. Rád na to vzpomínám.“