Budeme v něm zveřejňovat archivní snímky z obcí Ústecka (ale i z různých spolků, sportovních klubů, zájmových sdružení atd.) z let 1918 až 1992. V dalším díle navštívíme Obec Tisá.

Máte doma také zajímavé snímky z našeho regionu z těchto let? Pošlete nám je na ustecky@denik.cz.

Co říkají o životě v Tisé její obyvatelé?

Rudolf Jansta, 27 let, účetní OÚ Tisá
„Žiji v Tisé, mám to tu rád, je tu větší klid, než kdybych bydlel ve městě. Nejsem místní rodák, přestěhovali jsme se sem před 12 roky, ale už dřív jsme sem jezdili na dovolenou a pak si tu rodiče postavili dům. Můžu tu běhat, pro kolo tu jsou cyklostezky. Je tu bohatá kultura, divadelní ochotníci, máme vlastní a přijíždějí přespolní…“

Tomáš Kratochvíl, zastupitel, 66 let. Žije v Tisé 14 let
„Stěhoval jsem se sem, protože je Tisá úžasná obec, která umožní prožít tu pěkný život produktivní i v penzi. Historie obce je pro mě důležitá, zajímavá, zmapovaná je od 16. století. Naši předkové tu zanechali úžasné dědictví, je ale třeba uchovat vše budoucím generacím. Obyvatel zde přibývá, Tisá má co nabídnout.“

Jaroslav Štěrba, 74 let, v letech 90 až 94 starosta Tisé
„Jsem rodák z Prahy, rodiče mě sem ve věku 1,5 roku vynesli za krkem ještě nejezdil autobus. Otec kovorytec i maminka dámská krejčová tu našli práci… V roce 1945 tu podél silnice stály pěkné krámky, Baťa i Phillips, 5 řezníků, 22 hospod, po Němcích to tu bylo pěkné. V 60. letech, než postavili zeď v Berlíně, někdo tvrdil, že se tu v domech po Němcích skrývají špióni, armáda vše bourala. Padlo 150 domů, zlé byly roky 1949 1951, když rušili živnosti…“

Anna Salabová, 62 let, rodačka, zastupitelka, školnice v MŠ Tisá
„Narodila jsem se tu, žiju zde od malička. Tisá je pro mě nejkrásnější místo na světě, je výjimečná. Baví mě přírodou, rozmanitostí, kolektivem, jsem tu ráda. Když jsem se vdala, bydlela jsem asi tři roky v Libouchci a rychle se do Tisé vracela. Co jsem začala vnímat své okolí a rodiče začali tahat bratry na sáňkách do školky, Tisá rozkvetla. Udělalo se tu moc věcí, i když některé nejsou moc vidět, jsou pod povrchem. Voda, kanalizace, elektro sítě, cesty… Mám pocit, že lidi vnímají jen akce pro ně. Ale když si uvědomím, že tu dřív nebyly chodníky, ale prašné cesty, měli jsme špatné silnice… Ale zase jsme si jako děti užily hezčí dětství.“