Někomu by se mohlo zdát, že jaro přišlo ve čtvrtek. Tedy při prvním astronomickém jarním dnu. Ovšem pro vodáky a jejich kamarády cyklisty začalo až v sobotu. Po tom, co ho na lodi, letos už po dvaadvacáté připlavili z Ústí do Děčína.

Recesistickou akci tradičně uspořádala Společnost pro přepravu ročních období vodní cestou, nultý ročník dokonce už v roce 1993. „Chodili jsme pozorovat, jak se po řece převáží všechno možné. Rozhodli jsme, že budeme také něco vozit a napadlo nás čtvero ročních období. U zrodu stáli čtyři otcové zakladatelé a jedna matka," vypráví prezident spolku Jaroslav Drahoš.

Když necelá padesátka nadšenců a recesistů naskakovala do loděk, doprovázely je ryčné tóny akordeonu. Než ale odrazí od břehu, aby propluli plavební komorou u střekovských zdymadel, musí nejprve vyslechnout krátké poučení.

O vodnících a o tom, že plácat vodačky po zadku je přísně zapovězeno.

Následuje povinný hlt ohnivé vody, přičemž praví vodáci prý pijí rum. Poté plavidla a necky všech druhů konečně odrazily od břehu.

Samotnou plavbu ovšem nedoprovázelo jen usilovné funění pádlujících. Harmonikář jim pro radost přehrával oblíbené písně prostonárodní.

Sotva spustil: „Když jsem šel na půdu pro hrábě…" Hned se k němu přidává sbor: „… ležel tam dědek na bábě!"

Veselý muzikant harmoniku neodložil po celou cestu a za tu dobu stihl vystřihnout spoustu dalších klenotů lidové hudební tvorby. Výlet trval asi šest hodin, s mezipřistáním ve Velkém Březně, aby veslaři nabrali sil na další cestu u oběda.

„Dneska je báječné počasí, plaví se to samo. Loni to byl jinačí zážitek. Měl jsem ledové škraloupy na lodi i na rukavicích. Byly tři stupně pod nulou," pochvaluje si u piva během přestávky jeden z pravidelných účastníků.

Jaro ovšem nebylo jediné roční období, které Labe každý rok odneslo na lodi do Děčína. „Na začátku jsme plavili všechna," popisuje Jaroslav Drahoš. „V září jsme léto posílali do Německa a zimu vnášeli do hor. Dokonce jsme pořádali i plavby." Jenže zakladatelé stárnou, nechce se jim už brzy vstávat a nejen to. „Holt revma je revma," pokračuje Drahoš. „Také jsme třebas topili kapra."

Před Děčínem nakonec celou tu veselou vodáckou „skvadru" spláchl pořádný liják. Hlavní ideu akce však statečně naplnili: „Nikdo jiný to za nás neudělá a jaro se musí přivítat!"

Zpracovali Martina Laláková a Janni Vorlíček