Uvolněná nálada vládne i v samotné věznici - přes dvůr se tu a tam ozvou oslavné výkřiky, jimiž se mezi sebou vězni loučí.

Zpráva o amnestii se po chodbách šířila po novoročním projevu prezidenta Václava Klause velmi rychle. Někteří vězni se ji dozvěděli z televize a pak se informační lavina šířila po chodbách. "Takové věci se ve vězení šíří vždycky velmi rychle," řekl mluvčí teplické věznice Michal Kruťa. Dozorci ještě v úterý vybrali vhodné kandidáty na propuštění, o němž dnes od rána rozhoduje soudce. V Teplicích se to týká 27 ze zhruba 80 odsouzených, dalších asi 90 lidí je v Teplicích ve vazbě.

Čtěte také: Soudci řeší amnestii. Prioritou jsou trestanci ve věznicích

"Včera byste měli bývali co natáčet. To byl výbuch radosti. Jestli větší než při fotbale? To určitě," řekl novinářům při svém propouštění pětatřicetiletý Milan z Varnsdorfu. Drobného muže přivedlo za mříže neplacení výživného. Spadá do té kategorie amnestovaných, kteří měli trest do výše dvou let. Pan Milan si z něj odseděl čtyři měsíce a ještě před několika dny doufal, že by v únoru mohl být propuštěn na podmínku. Volný už je ale teď a míří domů za matkou a bratrem.

"Abych řekl pravdu, tak mě to překvapilo. Beru to trochu jako dar," řekl novinářům a slíbil, že teď už si svoje povinnosti bude rozhodně platit. Chce si prý co nejdřív najít práci. "Tady jsem taky pracoval, chodil jsem uklízet do města, " dodal.

Čtěte také: Kauza soudce Berky se rozplyne v amnestii!

O možném propuštění věděli amnestovaní už od úterního večera. Ve středu si už museli sbalit věci, s eskortou dojít ke kanceláři a po pár minutách čekání čelem ke zdi byli volní. "Vůbec jsem nečekal, že to půjde tak rychle. Ještě včera nás bachaři strašili, že to potrvá celý týden," řekl po odchodu další amnestovaný, asi pětadvacetiletý muž, který prý šel za mříže kvůli neodpracovaným veřejným pracím. Podle vedení věznice dnes zřejmě stihnou odbavit všech 27 amnestovaných.

Teplická věznice pochází z počátku 20. století a je považována spíš za "fešáckou" - je jen malá a do nevazební části se vězni dokonce vybírají. Možná i proto byla jediná, do níž se směli podívat po amnestii novináři, což vyvolalo u zbylých vězňů pozdvižení. "Autogramy rozdávám při večeři," žertoval postarší vězeň, který rozvážel v doprovodu kamer oběd - polévku a guláš s knedlíkem.

Uvolněná nálada vládla v celé věznici. Jejím dvorem se dopoledne tu a tam rozlehl křik. "Jdeme domů, tak čau," znělo dvorem. A ozvěnu přehlušilo hned několik dalších výkřiků. Takhle se loučí vězni - často se znají, ale při odchodu by se potkali jen sotva. Trochu radosti mají ale i ti, kteří za mřížemi zůstávají, zbudou na ně volnější cely.