Kliknutím zvětšíteVyskákat zvládl třeba na nejvyšší českou budovu AZ Tower v Brně, na Petřínskou rozhlednu nebo na věž na Žižkově. Nyní se Petr Beneš připravuje na další rekord a sní o zdolání londýnského mrakodrapu Shard.
Jak se jezdí na jednokolce?
Po těch dvaceti letech, co na ní jezdím, je to jako bych normálně chodil.
Jaká byla vaše cesta k jednokolkám, které nejsou příliš obvyklé?
V době, kdy jsem jezdil biketrial, jsem v časopise peloton viděl Krise Holma. To bylo v roce 2000, následně jsem si jednokolku pořídil a začal na ní jezdit. Postupně jsem vytlačil cyklotrial natolik, že od té doby leží cyklotrialové kolo u rodičů na půdě. Původně přitom jednokolka měla být jen doplňkem k biketrialu, se kterým jsem začínal v patnácti, možná šestnácti letech poté, co jsem ho viděl na jedné exhibici.
Rekordman Petr Beneš - Oblíbená lajna v lese u děčínské zoo Zdroj: YouTube.com/Petr Beneš
Padal jste hodně při svých začátcích?
Padal. Trvalo mi asi čtrnáct dní, než jsem to zvládnul, což je docela dlouho. Po čtrnácti dnech zkoušení jsem dojel z kraje Blatné, odkud pocházím, do centra města a zpátky. Člověk musí zkoordinovat balanc dopředu, dozadu i do stran. Navíc to ještě sesynchronizovat se šlapáním, takže to není úplně sranda. Většinou se začíná u nějakého zábradlí, kde se zkouší šlapání a balanc. Když si dneska vezmu biketrialové kolo, tak se mi na něm jede lépe. Protože díky jednokolce mám vybudovanou takovou rovnováhu, že na biketrialovém kole je to pak snazší.
Od pojíždění mezi okrajem Blatné a náměstím jste se dostal až k rekordům na jednokolce. Máte spočítáno, kolik jich máte?
Devět. Všechny jsou zatím jen české. Když jsem sjížděl Nuselské schody, tak jsme to zkusili poslat do světové knihy rekordů, ale řekli mi, že to pro ně není dostatečně zajímavé. Vyskákal jsem AZ Tower v Brně, kterou jsem i sjel dolů, to je více než 730 schodů. Ten sjezd je můj poslední rekord, který jsem uskutečnil v roce 2019, ještě před krizí. O něco dříve jsem ještě vyskákal věž na pražském Žižkově, mám za sebou i výjezd na Petřínskou rozhlednu.
Jak si vybíráte místa, které chcete zdolat?
Musí to být nějaké zajímavé místo. Třeba na žižkovskou věž skákali kluci na trialových kolech. Petřín jsem si vybral proto, že jej na kole jel Pepa Dressler.
Za jak dlouho je možné vyskákat na nejvyšší budovu v Česku?
Nahoru mi to trvalo přibližně 28 minut, dolů pak 14 minut a nějaké drobné. Dalo by se to sjet možná ještě rychleji. Ale těžko říct, v některých patrech je totiž to schodiště o dva nebo tři schody delší než jinde, což trochu rozhodí z rytmu.
Kdo je při zdolávání budov rychlejší?
Pepa Dressler zvládnul Petřínskou rozhlednu za 7 minut a 2 vteřiny, já za 7 minut a 5 vteřin. Bylo by hezké ho trumfnout, ale je potřeba si uvědomit, že já mám jen jedno kolo, on má dvě.
Kolik lidí se v Česku věnuje podobným způsobem jednokolkám? Jezdí se nějaké soutěže?
Tady z Děčína jezdil Kuba Rulf, což je mistr světa v downhillu na jednokolce. Pak v Čechách byl hodně výraznou postavou Adam Gerža z Brna, který byl schopen vyskočit na jednokolce třeba deset palet. V Chocni se pořádalo neoficiální mistrovství republiky, kam přijelo třeba 70, možná 100 závodníků. Ale to tam byli lidé i z Maďarska nebo ze Slovenska. To bylo hrozně fajn se takhle sejít jednou ročně.
Jednokolkový rekordman Petr Beneš.
Co víc bolí? Kolo nebo jednokolka?
Na jednokolce se dobře padá, protože tam nejsou řidítka. Když to nevyjde, tak ji člověk pustí a padá dopředu nebo dozadu, vlastně z ní seběhnete. Ale na jednokolce se mi stalo, že jsem se do ní zamotal, podobně, jako to hrozí na kole, takže jsem sebou praštil o zem. Dost jsem si namlátil, když jsem zkoušel seskočit 2,8 metru. Po nějakém pátém nebo šestém pokusu mi praskla osička. Často ale bolí svaly. Když jsem jeden den sjel na jednokolce bez brzdy dvakrát Svatého Petra ve Špindlerově Mlýně, tak jsem tři dny nebyl schopen ani sejít do metra.
Jaká je technika skákání na jednokolkách?
Kluci skáčou ty extrémní výšky trochu jinak než já schody. Já mám sedačku pod sebou, oni před sebou. Skočí, jak dopadne, dostane impuls a vytáhne si ji výš. Tuhle techniku já nepoužívám, proto tak vysoko nevyskočím. Já to pumpuji lýtky, udělám takové jakoby škubnutí těla a tím se dostanu výš. Když člověk skáče tisíc schodů, tak je potřeba si najít pro něj nejjednodušší styl, aby to zvládl.
Kolik je potřeba věnovat času tréninku?
Já trénuji hodně opatrně. Třeba na Petřín jsem trénoval dvakrát. Na rekordy trénuji dva měsíce maximálně jednou týdně. K tomu mám další aktivity na fyzičku, chodím hrát lakros, chodím si zaběhat, doma cvičím. Přímo na místě rekordu většinou předem trénovat nemohu, protože je to daleko. Ale třeba na Petřín jsem jel týden před pokusem poté, co jsem se domluvil s příslušnou pražskou městskou částí. Skákal jsem to asi patnáct minut a říkal jsem si, že ten rekord nezvládnu. Když jsme tam přijeli za týden, asi tím, jak je člověk pod tlakem a jde do tuhého, tak se vám vyplaví tolik adrenalinu, že jsem to dal za sedm minut.
Zdolal jste mrakodrapy, rozhledny, ale i přírodní tratě. Kde to bylo nejnáročnější?
Jednoznačně na Svaté Hoře u Příbrami. Zatímco v budovách máte jeden schod stejný jako druhý, na Svaté Hoře je několik typů schodů. Máte třeba dvacet schodů, pak je podesta, pak patnáct schodů. Navíc je každý jinak vysoký. Do toho spousta zatáček. Kus jsem tam musel seskákat, část jsem sjel. A na předposledním schodišti se mi to tak rozjelo, že už jsem to neubrzdil a ustlal si. Sesbíral jsem se, pokračoval dál a na posledním schodišti byl na jednom schodu takový zvláštní výčnělek, ustlal jsem si znovu a bylo vymalováno. Na druhý pokus už jsem to sjel, ale jel jsem na základě zkušeností už pomaleji.
Jak se je možné dostat na tak neobvyklá místa jako je třeba AZ Tower, kde určitě mají přísná bezpečnostní pravidla?
V roce 2013 jsem to vlastně vůbec nemusel řešit. Tu budovu tehdy otevřeli a potřebovali nějakou propagaci. Dali jsme to dohromady s agenturou Dobrý den z Pelhřimova, která zde ještě navíc pokřtila knihu rekordů. Navíc jsem za to dostal i nějaké peníze, což bylo fajn. Protože jinak si rekordy musím platit ze svého. Všichni se mne ptají, co z toho mám. Mám z toho dobrý pocit, že jsem se v tom svém sportu někam posunul a udělal jsem něco výjimečného nebo zajímavého.
Dají se jednokolky koupit, nebo si je musíte nechat udělat?
Je to normálně vyráběné, stejně jako kola. Ale já jsem si svou jednokolku vyrobil sám. Svařil jsem si vidlici, nechal jsem si vyrobit osičky, kliky, brzda a sedlo jsou normálně kupované. Stejně tak ráfek nebo výplet si sám nevyrobím. Po deseti letech jsem si pak poskládal díky sponzorovi novou, vyšla mne na dvanáct nebo patnáct tisíc korun včetně titanové osičky, která je nejdražší z celého kola. Ta stála skoro polovinu celé částky.
Vy se nyní chystáte na další český rekord, o co jde?
Chci pokořit další rekord, což je vyskákaných 1005 schodů, které zvládl jeden Američan. Zároveň musím dodržet časový limit, protože on to vyskákal za 46 minut. Při jednom tréninku jsem v Děčíně naskákal 1100 schodů za 49 minut. Zatím mám nejvíc z Brna 736 schodů. A protože v Česku není nic vyššího než AZ Tower, budu to muset vyskákat na paletách. Vezmu pět palet ze kterých si udělám schodiště a na těch pěti schodech to naskáču.
A až zvládnete tento rekord?
Anglie! Tam je v Londýně mrakodrap Shard, který bych chtěl pokořit. V Anglii mám nyní bratra, který tam studuje vysokou školu a chce tam zůstat i po škole. Jeho přítelkyně testuje produkty pro BBC a pro anglické sportovce. Takže to budu zkoušet touhle cestou. Pravidelně se tam pořádá běh na tento mrakodrap, takže bych to chtěl spojit. Pokud by se to povedlo, mohl bych na Shardu vyskákat na konci roku vyskákat 1250 schodů. To by byl vrchol mého snažení.
33
1
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
