Ta sice rovnou stovku oslaví až za čtyři roky, přesto ji odborníci označují za stálici. V moderních dějinách našeho mincovnictví drží rekord – nejdelší platnost. Nominální hodnoty ražených mincí se v čase měnily, ale jednokorunová mince stále odolává. Její příběh je pak otiskem doby.

Na našem území se „koruna“ (tehdy rakousko-uherská) začala užívat v roce 1892, kdy vystřídala „zlatý“. Jakmile po 1. světové válce padlo mocnářství, následnické státy si korunu ponechaly, a tak vedle sebe existovaly rakouská, maďarská či jugoslávská koruna.

„První korunová mince po vzniku Československa, a tedy můžeme říci skutečně naše, byla uvedena do oběhu až roku 1922. Do té doby totiž byla 1 koruna bankovkou,“ vypráví Aleš Brix z České mincovny v Jablonci nad Nisou.

Obchvat Loun. Zatím jsou postavené jen dva pruhy budoucí dálnice D7
Dálnice, obchvat i spojka. Stát plánuje do roku 2020 v kraji řadu staveb

V roce 1939 byla „samostatná“ koruna nahrazena korunou protektorátní, po válce opět nahrazena čs. korunou. Smutným rokem je letopočet 1953, kdy byla většina lidí ožebračena po měnové reformě – a koruna se tiskla jako bankovka. Ne na dlouho.

V roce 1957 přišla opět mince a doslova legendární – šlo o známou ženu, která sází pravou rukou do země lípu. Tento motiv, jehož autorem byla medailérka Marie Uchytilová-Lučová, vydržel na lícní straně neuvěřitelných 35 let (do 31. prosince 1992).

Dnešní koruna, jejíž autorkou je sochařka Jarmila Truhlíková-Spěváková, se razí od roku 1993. Váží 3,6 gramu, má 80 vroubků a je vyrobena z galvanicky pokoveného niklu. Je tedy magnetická. Takzvané střížky (prázdné mince), z nichž se koruna v Jablonci razí, se dovážejí z Německa a Velké Británie.

A kolik korun stojí výroba jedné koruny? To je tajemství. „V současné době ale platné nominály mají nižší výrobní náklady než je jejich nominální hodnota,“ prozrazuje Aleš Brix.

Stanislava Krajíčková v úterý odpoledne v severočeské vědecké knihovně v Ústí představila svou první a hned úspěšnou knížku Nabu, Nelsí a škola pro superpsy.
Slabozraká spisovatelka: Píšu, ať lidé víc ví o psech pro nevidomé