Vyžvejklá bambule proslula parodickými vystoupeními a různými excesy na pódiu, například obnažováním či rozhazováním vlastních fekálií. Kauzu „Činoheráku" vnímal jako produkt doby ve světě, který brzy dospěje ke svému zániku.

Jaké máte s Činoherním studiem plány?
Plány vám teď bohužel nemohu říci. Ostatně neví o nich nic ani můj tiskový mluvčí hrabě Radim von Neuvirt. Zveřejním je až po setkání s výběrovou komisí, bude-li nějaké. Tedy po 15. červnu.

Jak jste vnímal kauzu Činoherního studia?
Vnímal jsem ji jako typický produkt postbolševické doby.

Když tajíte své plány, řeknete nám alespoň, jaké máte rád herectví?
Mám rád civilní herectví, žádné takové hysterické a zbytečné teatrální projevy.

Co konkrétně se Vám tedy líbilo na Činoherním studiu, jaké hry?
Mně se spíš líbily ty nejstarší věci. Například Granát v pohovce, nebo Taťka střílí góly. Ale třeba Klub rváčů mě nezajímá. Odpuzuje mě, že to je neskutečně agresivní kus. Já to mám spojené s tou dnešní agresivní dobou.

Jak vzpomínáte na do dobu Vyžvejklé bambule, šel byste do toho i dnes?
Tenkrát byla zásadní a hektická doba. Muselo to po Sametu přijít, bylo potřeba všechno, co v nás bylo, říci. Předtím se nic nesmělo. Takže Vyžvejklou bambuli považuji za zákonité vyústění vývoje, který jsme potřebovali nějak ventilovat. V současnosti už to tak necítím a není potřeba dělat takové věci jako tehdy. Dnes už chci mít klid.

Čím se vůbec zabýváte dnes?
V současné době se zabývám především osvobozující jízdou na chopperu a svým psem. Raději však už ničím více zásadním, jelikož je zcela nevyhnutelné, že tato civilizace stejně spěje ke konci. K tomu nepotřebuji znát ani odborné rozbory od NASA. Stačí, když se projdu po lese a vidím hynoucí stromy a klíšťata, která lezou po mém psovi!

Co děláte profesně a co jste dělal v minulosti?
Jsem invalidní důchodce s diagnózou F33 (Periodická depresivní porucha, poznámka redakce). Než jsem se jím ale stal, tak jsem vykonával povětšinou dělnické profese. Ovšem přemýšlet jsem nikdy nepřestal. Po pracovních úrazech jsem už pak na doporučení svého psychiatra pracoval pouze v duševní sféře jako spisovatel a překladatel.

Nemáte obavy, že byste mohl také mít s vedením města třeba problémy, pokud by vás přijali?
Nechci mít problém s nikým. Jakmile by snad nějaké problémy nedejbože nastaly, tak se stanu zase poustevníkem. Skryji se do ústraní svého azylu a doufám, že mě v něm ani nikdo nebude vyhledávat.