Jeho fanoušci a přátelé si ho budou navždy pamatovat jako baviče a komika, posledního Krušnohorce a milého přítele. Shodují se v tom, že ačkoli měl chatrné zdraví a nebývalo mu dobře, dokázal se nad to povznést a rozdávat kolem sebe humor a dobrou náladu. 

Za poslední roky mu nejspíš byli nejblíže manželé Luděk Crha a Veronika Záhorská z Luhačovic, jejichž byl dlouholetým rodinným přítelem. Veronika Záhorská společně s umělcem Karlem Šípem zařizují i poslední rozloučení. Pro uměleckou veřejnost a fanoušky má být v Praze, pro příbuzné a kamarády v Luhačovicích, data ještě známá nejsou. „Pepi střídal Ústí a Luhačovice. Měl rád motorky, i když se jich malinko bál. Ale jak sám říkal, kdysi jezdil na pionýru. Nakonec jsme ho udělali členem našeho motorkářského klubu policistů, zdravotníků a hasičů. Moc se mu to líbilo. Byl takový náš mentor, jelikož jako vystudovaný a velmi sečtělý učitel i historik hodně věděl o rytířství a králi Přemyslu Otakaru II., k jehož odkazu se náš klub hlásí,“ popisoval Luděk Crha. 

Zemřel komik Josef Alois Náhlovský. Bylo mu 72 let.
Zemřel komik Josef Alois Náhlovský. Podlehl vážné nemoci

Manželka Veronika Záhorská vede nadaci s názvem Korunka pomáhá, které býval Josef Náhlovský ambasadorem. Nadace pořádá dobročinné akce na Zlínsku a okolí pro děti, seniory a další potřebné. „Pepa byl v dobrém smyslu zvláštní člověk. Kolikrát jsme si všimli, že mu skutečně není moc dobře, ale jak vystoupil na pódium nebo mezi děti, tak by se rozdal. Pookřál a sršel vtipem, rozdával smích na všechny strany. Potom měl nějaké zdravotní potíže, musel do nemocnice a dopadlo to, jak to dopadlo,“ vzpomínal Crha. 

Grilovačky a kytara

Jak si ho bude navždy pamatovat? Z grilovaček a opékání buřtíků, kde tak šťastně sedával a brnkal na kytaru. Veronika Záhorská zase připomněla, jak moc si Josef Náhlovský přál mít profil na sociální síti Facebook. „Chtěl jít s dobou, jak on říkával. Obsah ale nedělal, nestyděl se totiž říci, že to neumí. Tak jsme obsah tvořili společně. On pečlivě vybíral fotky, které chtěl, a diktoval mi text. Četl každý komentář, každou zprávu a byl šťastný z toho, jak ho mají lidé rádi,“ napsala přímo na stránku, kterou pomáhala tvořit. „Jsou to první příspěvky bez jeho souhlasu, ale určitě by byl rád, kdyby sem lidé do komentářů přidávali fotografie s ním, ze společných setkání, z divadelních představení, z jeho cesty životem,“ zamýšlela se. 

Muzikant Robert Moucha ze slavné kapely Fešáci, s níž poslední Krušnohorec spojil velkou část své umělecké kariéry, vzpomínal, jak Pepa rád vyprávěl o svých četných neduzích, ačkoli je známo, že z nemocnice v Ryjicích prchal „na tajňačku“ kvůli svým představením. „Rád líčil, čím vším trpí. Za mlada jsem za ním zašel na plicní sanatorium na Bukově. Jak tam tak ležel, říkal mi, že má v plicích díru a doktoři mu do nich foukají vápník, aby tu díru zavápnili,“ zasmál se. 

Co prý ale Josefa Náhlovského opravdu hodně sebralo, byl skon Josefa Mladého. „Na pohřbu to s ním hodně zamávalo. Pepík se sesypal. O to smutnější to pro nás všechny tehdy bylo,“ vyprávěl. „Ale jinak s ním byla legrace, měl rád ženy. Bydlel s manželkou v Ústí na Severní Terase, ale děti neměli a pak už se nikdy znovu neoženil,“ popisoval. 

Josef Alois Náhlovský
Jsem šašek a budu hrát klonovaného Hitlera, říkal Josef Náhlovský Deníku

Když zaskočili do hospůdky, tak prý Josef měl „takovou fintu“. Když si ťukali panákem, vždycky cinknul o své brýle. „Nemůžu si na něj stěžovat. Akorát jednou mi vynadal, když jsme hráli v Ústí, že mám schovat ten zlatý křížek, co mám na krku, aby s tím nebyly zbytečné problémy. On se trochu bál politiky. Jinak s ním ale byla opravdu sranda,“ pokračoval „Fešák“ Moucha. 

Své vzpomínky na Josefa Náhlovského má i ředitel ústeckého muzea Václav Houfek. Poznal ho prý osobně na konci 80. let minulého století. Nejen jako komika a kolegu z kulturní branže v Ústí nad Labem, ale i jako odvážného člověka. „Krátce po vzniku Občanského fóra v Ústí nad Labem jsme 19. listopadu 1989 na zámku v Trmicích na muzejních cyklostylech množili první prohlášení Občanského fóra a další materiály,“ líčil historik. 

Právě Josef A. Náhlovský dělal motorizovanou spojku, která odvážela protirežimní materiály ve svém trabantu, přičemž riskoval vězení i zákazy činnosti. „Bylo to totiž v době, kdy ještě nikdo netušil, jak sametová revoluce dopadne. Všichni jsme žili v neustálém napětí a strachu. Tím chci říci, že jsem ho poznal jako skutečně statečného muže. Čest jeho památce,“ vzpomínal Václav Houfek. 

„Budeš nám chybět“ 

O vzpomínky na společné zážitky se podělil i uznávaný ústecký fotograf Petr Berounský. „Toho je spousta, spolupracovali jsme často. Dokonce si ani nepamatuju revoluci, že by tam byl, a přitom ho mám na fotce. Nebo jeho kapelu Kozí bobky, když tancoval u mě v ateliéru. Zapomenul tu motýlka a když ho najdu, bude na čestném místě. Našel jsem fotku, jak sedí na létajícím koberci, to byla spousta večírků, doma i po hospodách. Byl to nezapomenutelný člověk, dokonce jsme se před pár týdny slyšeli, kolega mi ho dal na ucho. Sliboval, že přijde, ale že už nepije. Ale už jsme se nesetkali,“ posteskl si Berounský. 

Na Josefa Náhlovského bude vzpomínat i jeho dlouholetý kamarád a kolega Karel Šíp. „Svět bude zas o něco smutnější. Kamaráde, parťáku, ať je ti nebe lehké. Budeš nám strašně chybět,“ loučil se na Facebooku.