V ruce měla igelitovou tašku a mně to najednou došlo. V cukrárně se ptala na plastová víčka. To byl důvod její akce na poloprázdné kolonádě.

Pěšák v armádě sběračů

Když jsem ji později oslovil, smála se a vysvětlovala: „Ne, nejsem žádný bezdomovec, ale nemohu vidět bezpráví a dětské slzy. Důchod nemám takový, abych mohla pravidelně přispívat do různých nadací, ale stranou stát nechci. V Ústí existuje celá armáda sběračů víček, já jsem pouhým pěšákem, který nemůže konkurovat školám nebo podnikovým akcím," říká Stanislava Kapounová a klidným hlasem přidává i rok narození.

Do osmdesátky jí chybí tři roky.

„Děti by se měly smát a ne ležel v nemocnicích nebo se bát zajít na pískoviště. Někteří prckové potřebují speciální vozítko, různé pomůcky, chodítka. Všechno něco stojí. Jsem sběrač, který rád pomůže. Daleko cennější jsou ti, co barevná víčka dovedou vyměnit za platidla," skromně doplňuje výklad.

Začalo to před pěti lety

Z dovolené v Janských Lázní si do Ústí vezla plnou tašku barevných pokladů.

„Všechno to začalo asi před pěti lety, když jsem na zahrádce potkala jednu paní. Byla to zdravotní sestra a jmenovala se Jana. Pochopila jsem, že tahle žena má zlaté srdce, vytvořila kolem sebe síť pomocníků a já jsem se prostě jenom přidala. Nosím víčka na smluvené místo a neptám se, kdo je momentálně v seznamu vyvolených," říká paní Stanislava a dodává:

„Umíte si představit tu ohromnou haldu, když se má jejich cena přetavit třeba ve speciální kočárek? Já ne. Je přeci hezké, že si lidé pomáhají. Někdo má barevné sny o moři, já sním o rozzářených očích dětí, které potřebují lásku nás všech. Nehledejte v tom žádnou frázi, takový je prostě život a já jsem jeho součástí. Až zase budete házet do koše malé barevné víčko od plastové láhve,vzpomeňte si, že někde kolem vás jsou lidé, kteří ho dovedou využít ve prospěch dětí, které neměly takové štěstí jako většina jejich kamarádů. Závist je hrozná věc, ještě horší je lhostejnost."

Na smluvenou schůzku jsem jí přinesl pár víček a fotky z dovolené. Tvářila se rozpačitě a já měl co fotit.