Univerzitní narozeniny vyvrcholí 8. prosince 2016 ceremoniálem předání Cen rektora a stipendií nejlepším pracovníkům a studentům za rok 2016. Jak ústeckou alma mater hodnotí její šéf, rektor Martin Balej a jaké výzvy před sebou má?

Je podle Vás UJEP ještě dítě, anebo už její věk odpovídá dospělému, který se může po hlavě vrhnout do světa plného nástrah a nesnází?
Naše univerzita nechce a ani nemůže soutěžit v počtu let s jinými tradičními centry vzdělanosti v Česku. Jsme jiní a jiní chceme zůstat. Prošli jsme si obdobím extenze a nyní potřebujeme klást daleko větší důraz na vzájemnou spolupráci jak uvnitř univerzity, tak i na posílení komunikace univerzity navenek, a to ve všech jejích činnostech (vzdělávání, věda, umění či tzv. třetí role univerzity). Ve vědě a výzkumu se mezifakultní tým fakulty přírodovědecké a fakulty životního prostředí zařadil na Cestovní mapu ČR velkých infrastruktur pro výzkum, experimentální vývoj a inovace s tématem nanomateriálů a jejich využití v životním prostředí. V mezinárodním srovnání nejnověji uspěly fakulta filozofická a fakulta umění a designu v soutěži Horizont 2020. Daří se nám rozvíjet a podporovat mezifakultní doktorské školy: humanitních a uměleckých věd, přírodních a technických věd a oborových didaktik, přičemž s nejnovějším doktorským oborem se může pochlubit fakulta sociálně ekonomická. Přeci jen za 25 let věku a s „podporou", jakou máme, to považuji za dobrou práci.

Jak hodnotíte Vaše dosavadní působení na pozici rektora?
Mé působení ve funkci musí zhodnotit jiní. Já mohu jen konstatovat, že nástup do funkce a několik prvních měsíců musel celý můj tým řešit jak řadu problémů, tak velmi rychle připravit strategický záměr univerzity na další čtyři roky. Zjistil jsem také, že bohužel mnoho věcí neprobíhá tak rychle, jak si člověk přeje. Univerzitní prostředí je navíc velmi specifické a nelze zde uplatňovat firemní řízení, kdy něco řeknete, rozhodnete, a tak to také platí. Rektor musí téměř vše předjednávat s univerzitními orgány, přičemž jednotlivé fakulty mají ještě výraznou autonomii, kterou si pečlivě hlídají. A tak i v dobré víře je prosazení řady systémových věcí někdy zdlouhavé. Navíc, naše univerzita je spektrem oborů, které pokrývá, velmi pestrá, a tak musíte vážit požadavky přírodovědců a techniků společně s požadavky pedagogů, historiků, umělců a zdravotníků.

Máte s univerzitou nějaký záměr, na kterém usilovně pracujete, ale ještě se Vám ho nepodařilo uskutečnit?
Jsem velmi rád, že v České konferenci rektorů jsme k sobě velmi rychle našli cestu rektoři podobných univerzit. Ono nám také mnoho jiného nezbývalo, když sledujeme, jak rok od roku rozpočet na naše univerzity klesá. Například pro UJEP za posledních 5 let klesl základní příspěvek z ministerstva školství o zhruba 30 milionů korun, dále např. VŠB TU v Ostravě o 60 milionů, UTB ve Zlíně o 50 mil. Oproti tomu univerzitám v Praze a v Brně příspěvek vzrostl. S tím však zásadně nekorespondují sliby ministrů nebo vlády o podpoře Ústeckého a Moravskoslezského kraje jako strukturálně postižených regionů. Mým velkým cílem je spojit klíčové aktéry, politickou reprezentaci napříč stranami a prosadit opravdu skutečnou podporu cílenou do našeho regionu. Jiné regiony se takto uvnitř umějí spojit a dosáhnout svého. A konkrétní příklad z našeho kraje? Na jaře jsem pozval poslance a senátory za Ústecký kraj na neutrální půdu univerzity, abychom společně hledali možnosti jak konkrétní podporu našemu kraji získat. Z oslovených více jak 20 regionálních poslanců a senátorů se přihlásili všeho všudy tři a dva se omluvili. Tak obrovský zájem mají naši politici o Ústecký kraj.

A co úroveň spolupráce s městem Ústí, skutečně je univerzita plnohodnotnou součástí města/kraje, anebo ještě někde vidíte rezervy?
Na řadě osobních jednání jsem si ověřil, že v reprezentaci města i kraje jsou komunikativní lidé se zájmem o spolupráci, která se mimochodem také prostřednictvím menších projektů realizuje. Vidím však i velké překážky, které stojí v cestě v rozšíření či zintenzivnění této spolupráce. Na městě je to jeho nestabilita a výrazné finanční závazky z minulosti. Takže dlouhodobé společné nápady bychom měli, ale… U kraje mě tíží velmi malá možnost prosazení řešení našich problémů v severních Čechách u centrálních orgánů v Praze. Ve srovnání s Moravskoslezským krajem, kde se politická reprezentace dokáže napříč stranami spojit a řešení svých problémů prosadit, u nás je, až na malé výjimky, situace bohužel jiná.

UJEP je přeci jenom ještě poměrně „roztahaná" po městě. Uvažujete, že by se všechny fakulty, prostory, včetně budovy v Hoření a kolejí na Klíši jednou přesunuly do univerzitního kampusu?
Situace v této věci se stále zlepšuje a jsem přesvědčen, že již rozhodně nelze mluvit o roztahanosti. Kampus nyní soustřeďuje do jednoho místa čtyři fakulty i budovy rektorátu, vědecké knihovny a přednáškových sálů. Navíc, fakulta sociálně ekonomická je takřka přes ulici. Budova v Hoření ulici bude opuštěna nejpozději současně s dostavbou Centra přírodovědných a technických oborů. Mým předchůdcům se i přes velkou snahu nepodařilo prodat mnoho zbytnému majetku UJEP, který v současné době výrazně zatěžuje univerzitní rozpočet. Ve zbývajícím období se pokusím zejména o prodej areálu ve Vaňově, který je pro mě nyní prioritní. Uvědomme si také, že kampus je již dávno živý organismus a kromě plánovaných velkých staveb zde drobnými stavbami současně pracujeme na zlepšení prostředí. Kampus má vlastní orientační a navigační systém, vlastní bankomat, před budovu aul jsme nainstalovaly stožáry pro vlajky, do lobby multifunkčního centra se přestěhovala socha Purkyně a mladý Purkyně se zase ubytoval na průčelí vstupu do areálu. Před budovou Filozofické fakulty naleznete Lavičku Václava Havla a na zelených plochách například hmyzník. V plánu Okrasného spolku, který si založili sami zaměstnanci UJEP, je ještě mnoho dalších zajímavých zkrášlení univerzitního městečka.

Co byste popřál univerzitě do dalších 25 let?
Univerzita je především o lidech, o studentech a zaměstnancích. Já bych univerzitě popřál co největší počet univerzitních patriotů, studentů či absolventů, kteří jsou rádi, že zde studují nebo studovali, a zaměstnanců, kteří jsou hrdí na to, že u nás pracují. Jsem přesvědčený, že patriotismus a pozitivní vztah k univerzitě, městu i regionu mohou prospět všem… tady u nás v těžce zkoušených severozápadních Čechách.