Na startovní listině bylo devadesát malých rváčů z dvanácti oddílů kraje. Klukům a holkám ve věku 6-10 let říkají trenéři mláďata, na tatami to jsou ale dravé kočky. Půl hodiny před zahájením turnaje to vypadalo na barevné podlaze jako v mraveništi, rozcvička byla opravdu náročná. Jednalo se o první ročník, diváků v tělocvičně bylo dost, převážně rodinní příslušníci.

„V Ústí nad Labem jsou tři mládežnické oddíly juda. Vyhlídka, Střekov a ten náš. Momentálně máme domovskou základnu v Krásném Březně, na soupisce je sedmdesát sportovců a osm trenérů. Minulý měsíc byl velký turnaj v Děčíně (200 účastníků), další turnaj pro nejmenší bude 10. prosince v Chomutově. Tady má své zástupce Most, Chomutov, Rumburk, Teplice a další města severních Čech. Nejmladší rozhodčí byla Kateřina Machačová, nejstarším rozhodčím byl Jan Markvart, který už oslavil osmdesátku. Určené dvojice bojují dvě minuty, v nejmladší kategorii soutěží dívenky i chlapci dohromady," vysvětlil vedoucí klubu Judo Ústí nad Labem a nový předseda Krajského svazu juda Zděnek Kaulfus.

Celé dopoledne vstupovaly na tři barevné obdélníky určené dvojice, aby prodaly šikovnost a talent před zraky nestranných rozhodčích. Někdy to byla bitva do posledních vteřin, nechyběly slzičky i výkřiky štěstí. „Mám tu dva kluky, judo nedělají dlouho, dříve hráli fotbal. Ten mladší (7) dokonce vyhrál svou kategorii, což mě překvapilo," tvrdila Eva Šustrová z Ústí nad Labem.

„Já tu mám ještě bráchu, jsme dvojčata. Oba sbíráme kartičky pokémonů, tak si vždycky přibalíme do batohu i své albumy, kdyby tu chtěl někdo něco vyměnit," říká Emička z Teplic a představuje bratra Ondru, který prý byl o několik minut mladší.

Celé dvě minuty vzdorovala černovlasému klukovi osmiletá Máša, nakonec opakovaný tlak na rameno nevydržela a prohrála. Všichni ji chválili, soupeř ji veřejně poděkoval za čestný boj a houževnatost. Nakonec byla několika dětem položena otázka, co si přejí na Vánoce od Ježíška. Originální byl Jirka, ten chtěl mladšího bráchu, aby ho mohl trénovat.

Judo je krásný sport, pokořený borec poděkuje soupeři a ukloní se nejen jemu, ale i rozhodčímu. V podání těch dětí to působilo na všechny diváky jako hojivý lék. Škoda, že judo nedělají politici.