Voda ho očarovala jako kluka, kdy s kamarády postavil dřevěné plavidlo na rybníku a snil o svém „Titaniku." Takových příběhů jsou stovky, ale Pavel Kvasil svůj kajakářský dotáhl až na olympijské hry. Ve své sportovní dokumentaci uvádí pouze jediný klub, TJ Chemička Ústí nad Labem.

„S kajakem jsem začal poměrně pozdě, v sedmnácti letech. Táta mi od kamaráda sehnal loď, já ji uskladnil ve Vaňově a začal trénovat," říká zkušený sportovec.

Trenér ho přihlásil na krajský přebor dorostu a on byl druhý. Potom přišla vojna v Pardubicích, kde se seznámil s Františkem Švecem.

Dřina a zase dřina. Devatenáct republikových titulů, reprezentace, 3. místo v deblu na MS v Berlíně.

„Každý sportovec sní o olympiádě, já nebyl výjimkou. Do Mexika jsem se nedostal, ale společně se Zdeňkem Bohutínským, Lubomírem Kadnárem a Ladislavem Součkem jsem obsadil K4 na OH v Mnichově v roce 1972. Na kilometru jsme tenkrát dojeli devátí, což bylo pro mnohé zklamání, já to viděl jinak," zavzpomínal na vrchol kariéry. „Byl jsem zapálený amatér, trénoval jsem ráno před odchodem do práce, odpoledne znova. Za rok jsem odtahal na vodě cca 2 500 kilometrů."

Podle něj mají dnešní mládežníci daleko lepší lodě, začínají v šesti letech a trenérské plány pomáhá zpracovat počítač. Dřina však zůstává. „Pokud bych měl definovat můj dnešní sen, byl by z říše pohádek. Chtěl bych se dožít startu mladého Kukačky na MS. To je velký ústecký talent," říká Kvasil, který se v sobotu zúčastnil již popáté závodů dračích lodí ve Vaňově.

„Zase jsem byl nejstarší," usměje se.