Historicky první expozici připravila do klubovny ústeckého muzea organizace TyfloCentrum pomáhající zrakově postiženým lidem z Ústeckého kraje. Výstava se jmenuje „Medailonky nevidomých a zrakově postižených“. Představuje na ní dvanáct snímků svých klientů, které dohromady tvoří kalendář pro rok 2019.

„Vybrali jsme jen ty z našich klientů, kteří byli ochotní dát nám svůj životní příběh. Je jich dvanáct z celého Ústeckého kraje, máme na každý měsíc jednoho člověka,“ vysvětlila ředitelka TyfloCentra Alena-Kristina Bašníková.

Kalendář je benefiční, výtěžek z něj půjde na činnost organizace pro příští rok. „Hlavní smysl výstavy je, abychom trochu přiblížili lidem svět zrakově postižených,“ dodala Bašníková.

Autorkou uměleckých snímků je fotografka Kateřina Klabzubová. „Ze začátku pro ni bylo těžké fotit lidi, kteří nevidí. Jak s nimi neměla oční kontakt, byla z toho trošku bezradná. Ale Kačka nám nabídla, že všechny fotky na své náklady přefotí,“ popsala ředitelka.

TyfloCentrum řeší, jak více oslovit mladší lidi se zrakovým postižením. Svůj handicap nechtějí dát veřejně najevo, proto nechodí s bílou holí, přestože by to potřebovali.

Foto z kalendáře Tyflocentra

„Jejich orientace v terénu je hodně náročná. Když totiž třeba na ulici do někoho vrazí, ten člověk se k nim chová neurvale, místo aby pochopil, že ho nevidomý prostě nemohl vidět. Že mu úplně nerozumí,“ popsala ředitelka TyfloCentra, proč sdružení přišlo s nápadem jít na své problémy trošku jinak.

„Chtěli jsme ukázat, že vyhledá-li člověk pomoc u zařízení, jako jsme my, nevede to k jeho omezení, ale naopak k jeho větší samostatnosti,“ doplnila.

Společnost zajišťuje průvodcovské služby, klub vaření, besedy či kurzy výuky na PC. Navíc také provozuje chráněnou dílnu zaměstnávající slabozraké či nevidomé maséry a masérky.

„Obrátil se na mne jeden náš klient, že by rád masíroval lidi, protože na to má kurz, zajímá ho to a baví, ale sám si na to netroufá. Tak jsme jeden takový salón v centru Ústí zařídili,“ vylíčila Bašníková. Nápad se ujal. Maséři si našli svou klientelu, která za nimi dojíždí nejen z Ústí, ale i z dalších měst. „Nyní máme tři maséry a hlásí se další,“ uvedla ředitelka.

Kalendář má připomínat, že existuje i svět lidí s těžkým zrakovým postižením, kteří žijí vedle nás a my se s nimi setkáváme a často to ani nepoznáme. I proto organizace vydala brožuru s desaterem rad, jak komunikovat s nevidomými. Jmenuje se „Ne tak, ale tak“.

„Určitě je dobré k nim přistoupit, dotknout se jich tam, kde je to neurazí, třeba na ruce či na rameni. Oslovit je jménem, protože každý na své jméno slyší a představit se,“ popsala ředitelka svou zkušenost.