„Pro mě to teda bylo překvapení,“ říká k ocenění Josef Sotona. „Šel jsem tam s tím, že jsem byl vybrán do první desítky. Nečekal jsem, že se vyhoupnu na druhé místo v kraji. Abych pravdu řekl, sám se nijak extra do veřejných soutěží nehrnu. Někdo mě tam přihlásil, kdo, to jsem ještě nezjistil. Při vyhlašování na slavnostním galavečeru jsem dostal hroznou trému, když mě moderátor vyvolal. Jak se mne začal ptát, úplně jsem ztuhnul a blekotal nějaké hlouposti. Všichni na vás koukají, reflektor svítí… Potil jsem se hrozně a na facebook to dal, až když mě přesvědčil kamarád, já se nerad chlubím,“ smál se kameník Josef.

K řemeslu se dostal přes své strýce, kteří pracovali jako štukatéři u oprav historických památek. K jednomu z nich, Josefu Vyskočilovi, docházel na praxi a v létě se u něj zdokonaloval na brigádách. „Jako kluk jsem coby mladý turista navštívil řadu rozhleden, hrady a zámky, po cestách vídával křížky. Měl jsem k tomu blízko už tehdy a zůstalo to ve mě do dospělosti,“ zavzpomínal na mládí.

U kamenického řemesla už zůstal, i když později dostal i jiné, velmi lukrativní nabídky. „Prostě mi přirostlo k srdci. Dostalo mě do fyzické kondice a propojilo s tradicemi našeho kraje pomocí renovací památníčků, pomníčků, oprav zdí a další kamenické práce. Dokonce mi kamarád zaplatil kurz na výrobu kamenných nástrojů. Tyhle věci mne přežijí o to déle, oč pořádnější to bude práce,“ vzpomínal na mládí.

Jednou z posledních památek, které opravoval, jsou boží muka z Merboltic, respektive piedestal kříže. Pokud se ho ale zeptáte na nejpracnější renovaci, jednoznačně odpoví, že to byla oprava pomníku z první světové války v obci Javory. Zkusil si i různé sošky, u památek opravoval snad vše, co vás napadne. Od schodů přes pomníčky, stopy jeho rukou nese i kostel na Cínovci, kde zpracoval kamenné prvky na fasádě. „Byla to dřina na půl roku. Vše se nakonec povedlo, jen mě trochu mrzí, že to je zatřené barvou, takže nepoznáte, co je kámen,“ zasmál se.

Moc ho baví výzvy. Když například vyrobil sošku andílka, chtěli ho další známí. Udělal je sice za hubičku, ale hodně se na tom zdokonalil. Za vrcholnou práci dnes považuje pugéty kamenných květin na římsách zámku v Libochovicích. Například ve vázách, obsahujících množství pomněnek, růží a dalších květin. Vše dle původního vzoru. Jeho práci najdete na celém jednom křídle zámku. Když před vchodem zahnete doprava a zaměříte pozornost na průčelí, nemohou vašemu pohledu uniknout.

Občas se najdou i kritici. Vyčítali mu například tělesné proporce ukřižovaného Krista ve Varvažově. Ale tak ho vyrobil v 19. století místní sochař. Josef Sotona ho pouze domodeloval a doplnil chybějící části. Kus nohy, prsty, obličej.

Nebo ho osočují, že prý nemá osvědčení restaurátora. Ale Josef Sotona skutečnou restaurátorskou práci nedělá. Pouze opravuje to, co potřebuje zásah kameníka. Některé stížnosti řešil i Národní památkový ústav, ale vždy v jeho prospěch. „Kritizoval mě i jeden akademický sochař. Když jsem viděl jeho práci, takový křížek, měl ho křivý a opatlaný. Nejvíc nadávají ti, kdo to pořádně neumí. Někdy i po nich věci předělávám. Třeba jednu věc ve Všebořicích. Dotyčný na to měl papír a stejně se mu to zakrátko rozsypalo. Nakonec se magistrát obrátil na mě a drží to dodnes,“ dodal řemeslník, který se věnuje i historii, šermu, koním nebo kaskadérské práci pro film.

Josef Sotona o svých pracích

„První je anděl z pískovce asi 50 cm vysoký. Brána byla opadaná omítka a rozpadala se, tak jsem jí doplnil a zrenovoval. Socha holčičky z betonu byla rozpadlá, chyběli detaily a neměla nohy, vše jsem doplnil a zrenovoval do barvy pískovce (stojí před OÚ Telnice). Kamenná zeď v obci Jílové. Kostel na Cínovci, všechny římsy, ostění, sloupy a sokly jsou z pískovce a vše bylo třeba doplnit a zrenovovat (bohužel se veškerý kámen musel natřít jako fasáda). Zhotovil jsem kolem stovky krbů a několik kachlových kamen. Mám za sebou také kolem 40 křížů, nebo božích muk (Střížovice, Knínice, Varvažov, Blansko, Krásný Les, Merboltice, Sebuzín). Kytice růží. Pískovcový sokl v Lounech. Renovace schodů na OÚ Malšovice. Pomník v Javorech. To je zlomek mých prací.“

Nepřehlédněte: Nezvaní hosté. Na chodbě domu si bez cavyků zapálili oheň na vaření

Nezvaní hosté si v chodbě domu zapálili oheň na vaření | Video: Městská policie Ústí nad Labem