První výtkou bylo, že střekovské kameny nelze označit za originály jako ty v centru města. Sice obsahují jméno konkrétní oběti nacistů, narození i místo, kde je zavraždili, nejsou to ale právě ty Stolpersteine, jejichž duchovním otcem je německý umělec Gunter Demnig.

Střekovské kameny zmizelých mají podobu nikoli čtvercovou se zaoblenými rohy, ale obdélníkovou. Z mosazi jsou ovšem vyrobeny také. Druhý problém se objevil krátce před jejich slavnostním usazením do dlažby chodníku před domy, kde tito ústečtí Židé bydleli. Kámen za Ellu Richterovou obsahoval nehezkou chybu, vypadající jako překlep. Nebyla „narozena“, ale „narozrona“. Nezbylo ovšem, než kámen během pietního aktu dočasně uložit do dlažby a teprve poté reklamovat.

Na tyto nesrovnalosti upozornila bývalá střekovská starostka a současná opoziční střekovská zastupitelka za hnutí PRO! Ústí Eva Outlá. Ta upozornila, že město by nemělo používat německý výraz Stolperstein, jelikož se na něj, jako na umělecké dílo, vztahuje autorská ochrana a měly by vypadat úplně stejně jako ten, který byl v současné podobě poprvé uložen do dlažby chodníku roku 1995.

Autor myšlenky na jejich výrobu osobně dohlíží a sám je jezdí ukládat na určená místa. Vůbec první pamětní Stolpersteiny Demnig položil už 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem, vypadal však poněkud odlišně, než dnes. „Já myslím, že ve finále ale nakonec ani není tak důležité, jestli to bude mít formu čtvercovou, nebo obdélníkovou. Má to ale být pieta, vzpomínka na oběti zločinného režimu. Proto by to mělo především být důstojné. Ty na Střekově jsou zašlé a špinavé, není to kvalitní, na rozdíl od těch v Revoluční ulici,“ poznamenala Outlá.

Stolpersteine, kameny zmizelých, jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu.

První, tentokrát „originální“ Stolpersteiny od Demniga a sochaře Michaela Fridrichse-Friedlaendera totiž v Ústí položili do dlažby ve zmiňované Revoluční ulici minulý rok 26. ledna. (psali jsme ZDE)

O náklady na jejich výrobu se podělili místní politici. Celkem 35,5 tisíce korun věnovali tehdejší radní Petr Nedvědický, Eva Outlá, Tomáš Vlach, Pavel Tošovský, Michal Ševcovic, Martin Hausenblas, Miroslava Lazarová, Eva Nováková a Martin Krsek. Dalších patnáct pamětních kamenů zmizelých ukládali do chodníků v ulicích Mánesově, Kozinově, Zeyerově a před místní radnici 9. listopadu 2023 dopoledne.

„Čekali bychom na ně ale další rok a my jsme to chtěli stihnout na smutné 85. výročí Křišťálové noci z roku 1938. Nakonec nám sama židovská obec navrhla a zprostředkovala tuto alternativu, která byla mnohem rychlejší a také levnější, my o tom jinak neměli ani tušení,“ vysvětlil radní Tošovský.

O zhruba čtvrt roku později, ve středu 28. února dopoledne, redaktor Ústeckého deníku obešel všechny kameny. Potřebovaly by po té době očistit, možná i přeleštit. „Ty pamětní destičky? Jděte se podívat na roh k soudu, tam budou opravovat něco na baráku a dělníci postavili lešení rovnou na jednu z nich. Jako já nevím, ale já bych to dal kousek bokem. Je to vidět už z dálky, takže to mohli nějak vymyslet,“ kritizovala Ústečanka, která se představila jako Martina s tím, že pracuje nedaleko.

Skutečně, jedna z lešenářských trubek, naštěstí podložená gumou, na jednom z kamenů stála. Bohužel nikde se nedalo najít, kdo to sem postavil, ani tu zrovna žádný z dělníků v tu chvíli nepracoval. „Samozřejmě o tom problému víme, už nám to nahlásili. Zadal jsem úředníkům, aby to vyřešili,“ dodal střekovský starosta Pavel Peterka (ANO).