Začínal jste jako moderátor Hitrádia FM. Jak jste se k tomu dostal?
Rádio v Ústí začínalo a hledalo lidi do vysílání. Já jsem byl v té době mladý kluk po střední, tak jsem šel na konkurz, kde jsem měl udělat nějaké vstupy. Řekli mi, že to bylo dobré, ale musím na sobě hodně pracovat. Tuším, že 14 dní jsem se zaučoval, a pak jsem začal vysílat.

Jenže vy jste mířil výš, že?
Ano, v Ústí jsem byl asi pět let a z regionálního rádia jsem se chtěl posunout dál. Třeba na Evropu 2. Poslal jsem e-mail s životopisem. Čtvrt roku se nedělo nic a pak mi najednou přišla zpráva, zda bych si to nechtěl vyzkoušet. Hned po prvních hlasových zkouškách mi řekli, že se jim můj projev líbí, jenže tou dobou nebylo žádné volné místo. A že se mi ozvou. To jsem bral jako obvyklé klišé, jenže oni se opravdu ozvali. Po několika měsících mě kontaktovali, že končí kolega vysílající odpolední relaci. Nastoupil jsem tedy místo něho.

Úředník. Ilustrační foto.
Platy v samosprávě rostou, Ústí přesto marně shání některé profese

Tam jste se setkal s Leošem Marešem či Patrikem Hezuckým?
V té době mi mohlo být okolo čtyřiadvaceti, takže jsem bral zkušené moderátory jako vzor. Leoš Mareš byl už velká hvězda. Seznámili jsme se, já jsem z toho byl docela vedle. Mladý kluk z Ústí se potká s tak skvělým moderátorem a najednou jsme byli kolegové.

Vedle Evropy 2 jste měl také první zkušenosti s komentováním sportu, že?
To je pravda, dostal jsem se na Eurosport, což bylo velké štěstí. Tehdy jsem napsal e-mail, zda nemají zájem o spolupráci. V neděli večer, čtrnáct dní poté, mi volalo neznámé číslo. Zvedl jsem to a řekli mi, že na Eurosportu budou za dva dny probíhat hlasové zkoušky. Domluvili jsme se, že si to přijedu zkusit. S komentováním sportu jsem neměl vůbec zkušenosti, moc jsem od toho nečekal.

Jak to bylo dál?
Uchazečů o tu pozici bylo asi šest nebo sedm. Dostali jsme instrukce v angličtině a podle toho jsme měli připravit text. Pak nás posadili postupně do takové malé „kukaně“, ve které byl malý monitor. Řekli nám, že budeme deset minut komentovat japonskou fotbalovou ligu. O této soutěži jsem nevěděl vůbec nic, navíc na monitoru nebylo nic vidět. Věděl jsem, jaké týmy proti sobě hrají, jaké mají dresy a také to, že během těch deseti minut padne gól.

Dvanáctý ročník Reprezentačního plesu UJEP.
FOTO: Podívejte se, kdo byl v sobotu na univerzitním plese v Ústí

Dokázal jste identifikovat hráče?
Vůbec ne. (smích) Když si fotbalisté přihrávali, tak jsem jména ze soupisky četl tak nějak náhodně. Snažil jsem se to brát maximálně vážně, jenže opravdu jsem nerozeznal čísla na dresech. Měl jsem obavy, že mi pak poví, že si z toho dělám legraci. Dokomentoval jsem fotbal a pak mi sdělili výsledek. Komentář se jim líbil, byl jsem jediný, kdo vyslovoval jména hráčů. Všichni ostatní se pravděpodobně báli špatné identifikace hráčů, a tak se jménům vyhnuli. Díky tomu, že jsem se k tomu postavil dobře, mě pak přijali. Myslím si, že by byla velká náhoda, kdybych nějaké jméno trefil. (smích)

Začal jste tedy pracovat v televizi a současně v rádiu. Bylo to pro vás těžké?
Oboje mě nesmírně bavilo, i když každá ta práce byla úplně jiná. Člověk v rádiu je poněkud uvolněnější. Těžké to nebylo, byla to fajn kombinace.

A kdy přišlo komentování NHL?
Jako komentátor společnosti, která vysílala extraligu na internetu, jsem jezdil po stadionech. Vzhledem k tomu, že se lidé z té společnosti a Novy Sport znali, tak se ke mně dostala nabídka jít na Novu Sport. Bylo to před olympiádou v Soči 2014.

Co vy a ranní vstávání na přenosy?
Když jsem komentoval noční NHL a tenis, bylo přenosů třeba 12 nebo 15 měsíčně. Měl jsem úplně rozhozený denní rytmus, životospráva pak trpěla. Na druhou stranu vstávám kvůli něčemu, co dělám rád.

Masopust v Homoli
Masopust v Homoli: Radost z počasí, jídla i fajn sousedů

Zaspal jste někdy?
Ne, to se mi nestalo. Musíme být připraveni minimálně půl hodiny před zápasem. Například když mám NHL od jedné v noci, tak si ani lehnout nejdu. Většinou mám předtím ještě Sportovní zprávy, takže si dělám přípravu. Dám si kávu, když mám čas, tak se podívám na nějaký film. Pokud mám zápas od tří nebo čtyř, tak používám čtyři budíky. (smích)

Když vás tak poslouchám, měl jste jako mladý člověk docela štěstí, že?
Ano, lze to tak nazvat. Určitě bylo potřeba pro úspěch něco udělat, na druhou stranu tam hrálo roli také štěstí.

Jan Prošek