Kachny vyváděly své mladé na první procházku, naháči se ukrývali v břízkách, milenci sledovali západ slunce a rybáři snili svůj sen. Milan Kureš si přímo vychutnával tu pohodu, když zabrala malá štika, přidal pár vět ze života.

Jste rybář rekordman, nebo obdivovatel přírody?
Ryby chytám od svých dvanácti let, začínal jsem na Labi, v pískovnách u Račic, bydlel jsem tenkrát s rodiči ve Štětí. Ryby z pískoven jsou takové čisté, opravdu mají jinou barvu než tady. Nevedu si žádný zápisník rekordů, sem chodím rád, je tu klid. Pěknou štiku jsem tu chytil v loňském roce, bojovala přímo předpisově, malého okounka spolkla jako malinu. Vytáhl jsem pár solidních kaprů, nic, co by vyráželo dech konkurenci. Mám tu i dalekohled, pozoruji labutě, kachny, ptáčků zpěváčků je tu dost. Jsem takový amatérský ornitolog. Dokonce si pamatuji i latinské názvy některých opeřenců, tady jsem viděl i Ledňáčka říčního tedy Alcedo atthis.

Znám vás z Habrovické bašty, která ryba je podle vás nejchutnější?
Jednoznačně candát. Když se dobře upraví, tak je to opravdu delikatesa. Štika připomíná kuřecí maso, pstruh je také výborný. Já nemám rád složité recepty, kdy se vytrácí rybí chuť. V jednoduchosti je krása, to platí i v kuchyni.


Říkal jste, že máte rád přírodu. Kde jste se cítil nejlépe?
Všude je dobře, doma nejlíp. To platí stále a nic bych na tom heslu neměnil. Mě se líbilo Thajsko. Lidé tam jsou usměvaví, laskaví, přátelští. Jídla jsou voňavá a chutná. Příroda mne okouzlila především barvou. To se nedá popsat, ani fotka nepomůže. Je tam jiné světlo.

Momentálně už v Habrovicích nepracujete. Kam vás tentokrát osud zavál?
Vystudoval jsem Hotelovou školu v Liberci, dlouho jsem pracoval v Ústí v hotelu Bohemia a Máj. Potom jsem si vyzkoušel práci v zahraničí, abych mohl srovnávat. Tři roky jsem byl v Habrovické baště a nyní pracuji už tři roky v Německu. Je to rodinný hotel s výhledem na Drážďany, pár minut od Petrovic směrem na Bad Gottleubu. Pokud si uděláte výlet, rád tam všechny hosty z Ústí rád osobně provedu. Doporučuji především naše moučníky. Vozíme je z Drážďan, jsou opravdu originální.

Během hodinového vyprávění měl pan Kureš několik záběrů, na zajímavou večeři to však ale nevypadalo. Malá štika se urazila, když ji vracel do vody, kapříci vesele poskakovali na hladině, jako kdyby se mu vysmívali. Prostě letní paráda!