„Snad proto, že jsem byla tak blízko smrti, se můj život změnil, chtěla jsem žít jinak, být více užitečná," svěřila se Klára Tyrbachová, dobrovolnice, jejíž práce byla nedávno oceněna cenou Křesadlo.
Práce má smysl
„S nominací jsem zprvu souhlasila, pak jsem však váhala. Nominací bylo patnáct, oceněných šest, ale lidí, kteří by si to zasloužili, je spousta. Nakonec to beru jako ocenění pro všechny, kteří se dobrovolné práci pro potřebné lidi věnují," poznamenala.
„Paní Tyrbachovou jsem nominoval z více důvodů. Zaujal mě její příběh, ale také nasazení, s kterým pomáhá, a to, že její činnost má smysl. Vážím si, jak se starala o malého Tomáška i o staršího pána, oba vážně nemocné pacienty v Masarykově nemocnici. Dokázala jim pomoci, a navíc zaktivovat i jejich rodiny," uvedl Jan Marvan, koordinátor ústeckého Dobrovolnického centra.
V nemocnici jde podle Kláry Tyrbachové o navázání kontaktu s pacienty. Nejčastěji chodí na ARO a na onkologii.
„Vybíráme je po domluvě s personálem. Někdy stačí si jen popovídat, občas řešíme i něco vážnějšího anebo třeba chodíme na procházky nebo na nákupy do nedalekého obchodu. Jsou to často osamělí lidé bez rodiny, alespoň tak přijdou na jiné myšlenky a rozpovídají se. Mluvíme asi i o věcech, které by někomu blízkému neřekli, ale to zůstává jen mezi námi," přiblížila svou práci paní Klára.
Kamarádí s Míšou
Na schůzku přišla s jedenáctiletou Míšou z dětského domova. Stará se o ni od května v rámci projektu na pomoc znevýhodněným dětem. Míša si hned vzala její mobil (vlastní ještě nemá) a začala si s ním hrát.
Mezi tím ale stihla říct, že je Klára hodná, jsou kamarádi a chodí spolu všude možně: „Chodím i k ní domů, ale taky různě na procházky, do zoo. Byly jsme i v útulku a půjčily jsme si psa na procházku, je to fajn," potvrdila Míša.
„Projekt je na rok, ale s Míšou chci být dál, je to takové sluníčko," usmála se Klára Tyrbachová.
Sociální práce
O svém životě mnoho neprozradí. Žije sama. Studuje vysokou školu. Dva dospělí synové její zájem chápou a respektují. V práci na obvodním úřadě v Neštěmicích se věnuje také sociální problematice.
„Je to hodně široký záběr, mnoho z toho je terénní práce. Chodíme do rodin, ale i k osamělým lidem. Často jde o složité příběhy. Mám například na starosti i jednoho bezdomovce. Vyřídili jsme osobní doklady a podali i žádost o příspěvek na živobytí, ráda bych ho dovedla i k nějakému bydlení a zaměstnání, ale to samozřejmě nezáleží jen na mně," dodala držitelka dobrovolnické ceny Křesadlo.