Asi největší legendou zůstává klub Tukan, ač neměl dlouhého trvání. Provozovala ho stejnojmenná společnost v letech 1992 až 1993. Později ho ve stejných prostorech zrušeného Divadla Hudby, které patřilo Spolchemii, nahradil Zeppelin. Ani ten však neexistoval dlouho, zanikl v únoru 1995. „Z toho období mi v hlavě zůstalo leccos. Přišlo mi, že tam chodila spousta lidí, aspoň ze začátku. Pamatuji si i pozdější Zepp-festy, hrála tu řada docela zajímavých kapel, hlavně českých. Dodneška nemůžu vyhnat z hlavy nápis na toaletách, ty byly fakt katastrofální,“ vzpomínal Honza Pokorný, zvaný mezi svými někdejšími přáteli-punkery přezdívkou "Poky", případně "Pokaky".

Co se záchodů týká, na stěně u většinou rozbitých dveří totiž bylo barvou napsáno: „Stav vody na našem záchodku 15 cm,“ přičemž číselný údaj se měnil opravdu jen zřídka a většinou směrem nahoru. V obou klubech hrály kapely ze světa i zdejší. Houpací koně, Jolly Joker, Caterpillar, Penissilin, Guten Tag. „Muzika tam bývala super a nikam jinam se jít nedalo. Bylo to takové nezávislé prostředí, které viděl snad každý Ústečák aspoň jednou. Chodívala sem i pozdější náměstkyně primátora a poslankyně Zuzana Kailová, později obviněná z tunelování městského rozpočtu kvůli vítání občánků. Tehdy to byla ale docela fajn holka,“ zasmál se Pokorný.

Bývalý ústecký krajský státní zástupce Jan Jakovec
Devadesátky? Úspěch v boji s kriminalitou byl slabý, vzpomíná státní zástupce

Mezi ty, kdo vypomáhali s dramaturgií klubu, hlavně tou zahraniční, patřil i Milan Fred Pištěk, později spojený s Novými Ústeckými přehledy. „Ono se říká, že kdo si to pamatuje, tak to neprožil, to bylo všechno ve velkým alkoholickým oparu,“ líčil.

Zánik klubu má řadu vysvětlení. Na jednu stranu se hovořilo o dluzích, na stranu druhou o nelibosti tehdejšího městského vedení. Pravda může být obojí, denní tisk z té doby se zeširoka rozepisuje o drogách, které se tu prý daly sehnat, občasných rvačkách v nedalekých Mánesových sadech a nepořádku v širokém okolí klubu. Nelze však také nezmínit benefici z prosince 1993 pro Masarykovu nemocnici, akce na podporu boje proti nemoci AIDS, či proti válce v Jugoslávii.

Ilustrační foto
Mordparta z Prahy by se zapotila. Devadesátky byly drsné i na severu

Mezi legendy patří další klub, Čtyřka. Provozoval ho podnikatel z Prahy Radek Effenberger. Podnik existoval zhruba v polovině devadesátých let naproti Smetanovým sadům v Masarykově ulici. Později ho nahradil Doma, který časem změnil i místo a přestěhoval se o nějaké tři stovky metrů dál ve směru k Pražačce. Co vás první ve vstupní chodbě upoutalo, byla obrovská graffity od streetartové skupiny KGB. Tedy umělců známých jako Jelen, Krab a další.

Také stěny Čtyřky u výčepu zdobila graffity, především s humorným podtextem. „Mě osobně utkvěl v hlavě obrázek pruhované kočky, pod kterou bylo napsáno Baskerbilský tygr. Takových konin tam bylo víc. Dlouhatánský barpult v barvě zelené byl v jednom kuse v obležení. Ze začátku tu lidi seděli i na zemi na koberci, ale to později skončilo. Personál posílil vyhazovač a bylo. Ale jo, jako jinde, i tady jste narazili na drogy, tomu se asi žádný hudební podnik té doby nevyhnul,“ popsal Vladimír Král, který do Čtyřky a poté i Doma chodíval dlouhá léta.

Hrob Františka Mrázka
Devadesátky oživily slavné kauzy. Jak skončil Mrázek či aktéři orlických vražd

„Na toho vyhazovače se pamatuji docela dobře. Později, když se Čtyřka změnila v Doma a začali tu pořádat živé koncerty, se dal do řeči s takovým chlapíkem, jmenoval se Tonda, a docela se spolu opili,“ pokračoval s tím, že zrovna měli na programu koncert kapely Garage. „Týpek se najednou začne zvedat, že jde zpívat. On to byl Tony Ducháček a Garage už na něj čekala na pódiu. Nejlepší na tom bylo, že ho všichni poznali a královsky se bavili, ten bývalý vyhazovač ho totiž nepoznal,“ vyprávěl.

Klub Doma se vyznačoval poměrně kvalitním programem. Později, po přestěhování, přibyla restaurace s pizzerií a rozlehlý koncertní sál. Dnes už je sláva Doma dávno pryč.